Když nás někdo z našich blízkých zklame nebo nám ublíží (slovem či skutkem), máme přirozenou tendenci pociťovat hněv, zlost nebo zášť. Někdy nás popadnou pomstychtivé myšlenky a svou mysl zahlcujeme nejrůznějšími dramaty, která nás stojí hodně energie. V momentě zranění ztrácíme jasný úsudek a nadhled nad situací, aniž bychom si to častokrát uvědomovali.
Všichni jsme si takovými životními zkouškami prošli a zažili nával těchto emocí na vlastní kůži. Víte však, jak nám tyto reakce plné negativních myšlenek a pocitů tiše podlamují zdraví? Vysoký krevní tlak nebo nespavost jsou jen zlomek průvodních jevů, které zanechají otisk na našem zdraví. Pokud neovládáme umění opravdového hlubokého odpuštění, svou daň za dny, které prožíváme v hněvu a zášti, platíme i po letech.
Odpuštění (spolu s vděčností) je jedním ze silně transformačních způsobu, jak znovuobjevit emocionální a duševní pohodu, která se manifestuje v zářícím zdraví.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
I. Část: Léčivá síla odpuštění
- Co je opravdové odpuštění?
Odpuštění je vědomé rozhodnutí vzdát se negativních nebo pomstychtivých myšlenek vysílaných vůči člověku, který nám nějakým způsobem ublížil. Neznamená to popírání situace nebo vynucené „zapomenutí“ na situaci, ani namlouvání si, že se nic nestalo. Situace, které nás v životě ranily, jsou součástí našeho života, stejně jako momenty štěstí a radosti. Díky nim poznáváme život ve své komplexnosti, se vším, co obnáší.
Odpuštění, o kterém mluvíme, nám pomůže zbavit se sklíčenosti, upjatosti a soustředit se víc na pozitivní chvíle našeho života. Odpuštění navíc vede k pocitům většího pochopení, soucitu a empatii vůči člověku, který nás ranil.
- Proč se vůbec zabývat upřímným odpuštěním?
Možná si říkáte, že v sobě nechcete objevit pochopení či soucit a upřímně ho projevit někomu, kdo podlomil vaši důvěru. Jenže pocity jako hněv či zlost vám můžou ublížit víc než situace, která je jejich zdrojem. Zahltit svou mysl (vědomou nebo podvědomou část) hněvem může vést k depresi nebo k pocitu, že život naplněný křivdou postrádá smysl. Toto přesvědčení ničí nejen vás, ale taky vaše vztahy s nejbližšími.
Nedovolte negativním pocitům zastínit to množství drobných pozitivních chvil všedních dnů. Situaci nezměníte. To, co změnit můžete, je vaše vnitřní rozpoložení a postoj k dané situaci. Chopte se této změny dřív, než vás pohltí vlastní hněv a hořkost.
Léčivé účinky, které plynou z odpuštění
Zbavení se hněvu vnáší do našeho života více prostoru pro štěstí, mír a zdraví. Odpuštění navíc:
- Vede k zdravějším a vyrovnanějším vztahům
- Posiluje psychickou vyrovnanost a sebevědomí
- Zmírňuje příznaky deprese
- Rozpouští úzkost a stres [1]
II. část: Rozhovor s holistickou léčitelkou Soňou Hájkovou o terapii odpuštěním – jak odpustit a vnést léčivé účinky odpuštění do svého života
O tom, jak na odpuštění, píše holistická léčitelka Soňa Hájková, která má s terapií odpuštěním dlouholeté zkušenosti.
Soňo, jaké jsou Tvé zkušenosti s terapií odpuštěním? Můžeš se podělit o to, jaký dopad má odpuštění na zdraví lidí?
Mé zkušenosti? Povznášející, úlevné, krásné, radostné, mír a klid v duši nastolující. Nejvíce jde o to, pustit se. Pustit se emocí, o kterých píšeš, pustit se posuzování situace, pustit se nároků na spravedlnost (podle vlastního výkladu), propustit roli oběti. Prostě dobrovolně a doopravdy odevzdat trápení a procítit tu úlevu. Dopad bývá právě v tom pocitu úlevy, celkovém zlepšení psychiky, uvolnění bolestí např. pohybového aparátu, zlepšeném trávení, uvolněném dýchání, někdy i zhubnutí a setkala jsem se i s rozpuštěním myomu i uzdravením z nádoru.
Jaké oblasti života dle tvých zkušeností ovlivňuje hněv, který člověk vevnitř pociťuje?
Zjednodušeně všechny. Hněv je takové trvalé dráždění, takové trvalé napětí v systému, trvalé napružení a vlastně stres. Plodí postupně povšechnou nespokojenost, podráždění, výbušnost a vede k destrukci nejdříve psychické a později se projeví i fyzicky – na příslušných orgánech. Nejvíce jsou jím postiženy vztahy a to se pak promítá do rodiny, výchovy dětí, práce, seberealizace i celkového pohledu na smysl života.
Hněv je velmi, velmi destrukční vzorec – vlastně takový psychický jed, který postupně vede k autodestrukci například v podobě rakoviny. Podobným jedem jsou však i pocity ublížení, poraženectví a křivdy.
Proč je odpuštění důležitou součástí léčby?
Jak jsem již zmiňovala, přináší klid na duši. Klid a mír potřebujeme všichni pro své zdraví. Klid, stejně jako zdraví, je přirozený stav a naší osobní zodpovědností je tento stav obnovovat. Stáváme se tak celistvějšími, odolnějšími a silnějšími.
Strom také nevyčítá větru zlomenou větev, prostě se přizpůsobí a dál roste.
Jak vypadá proces odpuštění? Co udělat, abychom si byli jistí, že jsme odpustili opravdu i v hloubce svého podvědomí?
Proces odpuštění může vypadat různě – můžeme použít afirmace, vizualizace, prosby, modlitby, rituálky, obřady. Z mé zkušenosti mohu říci, že v běžném stavu vědomí je to pouze mentální akt, který vůbec nemusí přinést výsledky. Pro odpuštění do hloubky je nutné pohroužit se do rozšířeného stavu vědomí a v něm plně prožít a procítit – slova, modlitbu, obrazy či vykonat nějaký akt i jen třeba symbolicky. Tento hlubší stav bývá pak doprovázen osvobozujícím pláčem, pochopením, usmířením a obrovskou záplavou lásky- jako by se srdce opět láskou naplnilo a rány zahojilo. Ve stavu odpuštění můžeme také trvale žít, pak se stáváme samotným odpuštěním.
A co když člověk zkrátka nemůže odpustit? Jak v sobě najít sílu k odpuštění?
Třeba požádat někoho, aby odpustil mně…tím se můžeme dostat do stavu pokory. Nebo si přizvat někoho na pomoc, nechat se provést. Odpuštění je především akt duševně – duchovní a tak duchovní pomoc je tou nejlepší podporou.
Má nějaký vliv na odpuštění to, když člověk, kterému jsem se rozhodla odpustit, zemřel nebo spolu již léta nemluvíme?
Odpuštění se děje především na úrovni duší, držíme – li nějaké křivdy, těžce se žije i umírá, duše zemřelého je k nám neustále připoutávána. Uvolníme – li tyto křivdy, pak se stávají duše volné, svobodné a klidné. Tedy i po smrti můžeme dopřát všem zúčastněným klid a tak je to dobré.
Co když se člověk, kterému odpustím, nezmění a zradí mě zas? Jak překonat tuto mentální bariéru?
Pokud by měl být proces odpuštění podmiňován změnou někoho, byl by to krok zpátky – do strachu z opětovného zranění, čímž bychom si příslušné zranění do života opět přitáhli. Bariéru lze překonat vnitřním postojem – že aktem odpuštění se měním především já a moje zranitelnost – rozšiřuji své zdravé Já a je stále méně situací, které by následně vyžadovaly odpouštět. Skrze okolnosti života mohu tedy dobře reflektovat pravdu o Sobě. Sebereflexe, sebepřijetí, sebesoucit,sebepoznání a pokora jsou tedy nejlepším lékem na překonání této bariéry.
Děkujeme Soni Hájkové za rozhovor.
[1] http://www.mayoclinic.org/healthy-living/adult-health/in-depth/forgiveness/art-20047692
„Léčivá síla odpuštění: jak se zbavit hněvu, který nám nenápadně podlamuje zdraví“
Rozhovor s holistickou léčitelkou Soňou Hájkovou o terapii odpuštěním – jak odpustit a vnést léčivé účinky odpuštění do svého života = Nádherně napsané !!! Smekám klobouk ! Kdo chce, tak mu to opravdu pomůže stát se lepším člověkem!
Děkuji! dandulka