„Sny chystají život a ovlivňují tě, aniž bys rozuměl jejich řeči. Musím se naučit, že mé sny, jsou řečí mé duše. Musím je nosit ve svém srdci a obracet je v mysli sem a tam jako slova toho nejdražšího člověka.“ Takto uvažoval o významu snů pro lidský život jeden z nejpovolanějších – švýcarský psychiatr C. G. Jung ve své proslulé Červené knize.
Když jsou sny natolik důležité pro náš vnitřní vývoj, proč jim obvykle nerozumíme? Sny k nám promlouvají jiným jazykem, jazykem duše. Je to řeč obrazů, symbolů a emocí. Její vnitřní logika je na míle vzdálená způsobu, jakým běžně vnímáme naši denní realitu. Tento jazyk se na školách nevyučuje. Máme-li touhu snům konečně porozumět, musíme svého učitele hledat jinde. My jsme oslovili lektora a terapeuta Lukáše Karase.
Lukáš nás upoutal zajímavou, celostní optikou, kterou nahlíží na vnitřní svět člověka. Kombinuje totiž poznatky ze studia mnoha souvisejících oblastí a oborů – mytologie, hlubinné psychologie, umění či pohádek. Matérii získanou z těchto na první pohled různorodých oblastí pak zúročuje ve své práci se sny. Lukáš využívá práci se sny nejen v rámci klientské praxe, ale rovněž při skupinovém vzdělávání. Vede totiž čtyřměsíční kurz Práce se sny (více o kurzu v našem rozhovoru).
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
Lektor kurzu Práce se sny a terapeut Lukáš Karas. www.lukaskaras.com
Z rozhovoru s Lukášem Karasem se dozvíte:
- Jakým způsobem nám mohou sny ukazovat, že naše duše prahne po životní změně?
- Co znamená, když se nám zdají jistou dobu sny s podobným motivem ve stejném prostředí a se stejnými lidmi?
- Jak se svými sny pracuje Lukáš.
- Jakou nejdůležitější radu pro práci se sny by Lukáš dal svým klientům.
- Jak si můžeme nejlépe zapamatovat své sny.
- Jaké vědomosti je vhodné mít, abychom mohli začít s „dekódováním“ symbolické řeči snů.
- Několik tipů na knihy, které by Lukáš doporučil zájemcům o práci se sny.
A mnoho dalšího.
Lukáši, jak jste se dostal k lektorování práce se sny? Čím vás sny natolik zaujaly, že jste se rozhodl je studovat a učit?
Na počátku všeho byl můj terapeut. Jedinečný a moudrý člověk Karel Nyerges. To on mě přivedl ke snům. Bylo mi tehdy 18 let, když jsem se léčil z drogové závislosti. Pamatuji si na náš první rozhovor. „Víte, Karle, já jsem snílek“, on na to: „Věřím, že pokud sníme, znamená to, že je naše duše naživu.“ Právě nutnost vypořádat se ze závislostí, od počátku podmiňovala můj zájem o sny a změněné stavy vědomí. Jakmile jsem se naučil se sny pracovat, duše s fascinující přesností sledovala jádro problému.
Jsem člověk, který myslí především v obrazech. Tato zvláštní synestezie mě jaksi předurčila k intuitivnímu poznání smyslu snových obrazů. Později jsem se setkal s C. G. Jungem, M. Eliadem a J. Campbellem. Zde jsem našel ideální syntézu psychologie, religionistiky a filosofie. To byl můj odrazový můstek.
Pojí se s vašimi začátky terapeuta hlubinné psychologie i nějaká silná zkušenost s vlastním snem, jenž dal ve vašem životě věci zásadně do pohybu?
Nejeden sen. Spíše se jedná o snové série. To jsou sny, které na sebe tematicky navazují.
Můžete sdílet detaily této snové série?
Tato moje první významná snová série trvala pět let. Začala odchodem z domova, pak přešla v cosi, co bych nazval vnitřní iniciací a končila scénou návratu, kde mě vítali zcela jiní rodiče.
Jak vás tato snová série nakonec formovala?
Jakmile jsem si uvědomil, že sny vyprávějí konzistentní a velmi zajímavý příběh, položil jsem si otázku, proč ho nevědomí produkuje.
Později jsem objevil, že sny poměrně přesně kopírují archetypální scénář monomýtu hrdiny (J. Campbell). Duše mě tímto zajímavým způsobem konfrontovala s traumatickým obsahem a to následně vedlo k zvědomění a uzdravení.
O snových sériích jsem se dočetl pouze to, že se jedná o individuační tendence duše. Já jsem vypozoroval, že ona tajuplná síla v pozadí, jakýsi režisér snu, je inteligence či vnitřní léčitel (inner healing – S. Grof), který moudře, až s neuvěřitelnou přesností ví, jak působit na vědomí tak, že dosáhne znovu ztracené psychické rovnováhy.
Ona tajuplná síla v pozadí, jakýsi režisér snu, je inteligence či vnitřní léčitel, který moudře, až s neuvěřitelnou přesností ví, jak působit na vědomí tak, že dosáhne znovu ztracené psychické rovnováhy.
O významu snů pro život
Jakým způsobem nám můžou sny ukazovat, že se nacházíme mimo rovnováhu?
Pokud budu upřímný, myslím si, že něco jako trvalá rovnováha je nesmysl. Jako lidé v moderní společnosti podléháme nebezpečné představě o dokonalosti. Dokonalí lidé jsou na hřbitově. Ti, nejen že jsou dokonalí, ale navíc jsou velmi stabilní;-)
Pokud chceme myslet duši, měli bychom myslet procesuálně. Duše je jako athanor, alchymická nádoba, v níž dochází k permanentním duševním proměnám.
Takových fází alchymické operace je hned několik. Účelem je zrání a konečný stav vědomí. Duše nezná něco jako stálý přírůstek, ale spíše roste skrze vzestup stavu. Tento stav je manifestace určité zralé kvality vědomí. Převažující psychická tendence dílčí životní fáze. Dětství, dospělost, atd. Např. navenek žijeme tuto kvalitu, avšak uvnitř probíhá příprava další vývojové fáze, vzestup stavu.
A pak tu není něco jako „moje duše“, ale spíš duše ve vztahu. Jsme mimo jiné interpesonální bytosti. Proto změna okolního světa v rodině a společenství nutně způsobuje změnu uvnitř nás. Sny v tomto okamžiku slouží jako stabilizační prostředky.
Můžete sdílet nějaký zajímavý příběh z vlastní terapeutické praxe, kdy klient(ka) dospěl k lepšímu pochopení sebe sama skrze práci se sny a následně udělal pozitivní změny ve svém životě?
Určitě. Například jedna žena měla sny o tom, jak ji pronásleduje jistý zákeřný muž. Ten se objevil, kdykoliv se pokusila vymezit vůči vlastní rodině. Když pochopila, že muž ze snu, je její vnitní trestající mechanismus mysli, nastala u ní velká změna. Přestala se trestat za to, že se cítí být jiná a neodpovídá rodinnému zázemí.
Co když se nám vrací často ten samý sen (třeba v různých malých obměnách)?
Takové sny ukazují na obsah připravený k zvědomění.
Také se jedná o něco, co tibetský buddhismus nazývá samsárické vzorce mysli. Každý z nás žije s určitým popisem skutečnosti. Jedná se o pouhý popis, tudíž nikdy neodpovídá realitě v celku. Tímto popisem jsme navíc determinování. Je to o to horší, čím méně jsme si tohoto popisu vědomi. O co se jedná? Např. vztahujeme se k určitým lidem a situacím pro nás typickým způsobem. Nějak lidi chápeme, nějak si určitou situaci vysvětlujeme. Dále se ve vztahu k druhým lidem v určitých situacích něčeho domáháme. Uznání, odměny atd. Jinak by nám bylo vše lhostejné a nás by nic netrápilo. Abychom dosáhli případné odměny či uznání, uplatňujeme určitý vzorec jednání. Jenže problém je, že tento vzorec generuje tentýž výsledek. Asi jako když si hrajete na karkulku a divíte se, že potkáváte vlka.
Sny, které se opakují, zobrazují ustrnutí v těchto vzorcích a volají po změně.
Co když se nám zdají jistou dobu sny s podobným motivem ve stejném prostředí a se stejnými lidmi?
Navázal bych na otázku výše. Opět se bude jednat o nějaký, pro nás typický vzorec. Pokud Vám sen ukáže místo a lidi z minulosti, prozrazuje, kde jste si takový vzorec osvojili. Velmi časté jsou sny o hádce s partnerem. Za nimi následují snové obrazy hádek s bývalými partnery; ty někdy přecházejí ve scény rodinných konfliktů. Co takový sen udělal? Ukázal, jak se tentýž vzorec vine z přítomnosti do minulosti.
Je sen o mém šéfovi opravdu o mém šéfovi? Někdy sen ukazuje na vnitřní svět a někdy na ten vnější…jak se v tom vyznat?
No to je pak otázka, co je vlastně moje. Popíšu to na příkladu. Moje matka měla výrazného anima. Byly okamžiky, kdy jsme se jí báli. Tento strach se později manifestoval v mých snech jako terminátor. Ne náhodou chápe Jung, anima jako ducha smrti. Jedná se tedy o archetypální vyobrazení Smrtky. Teď si můžeme položit otázku. Byl jsem to já, kdo vnímal svoji matku prizmatem archetypálního zkreslení nebo to bylo samo matčino působení, které se do mě otisklo a já jej sledoval ve snech? Myslím, že obojí je pravda. Proč? Jelikož duše není v kůži uzavřené cosi, ale má interpersonální rozměr. Jako lidé na druhé nějak působíme, avšak druzí nás vnímají na základě vlastního založení. Vezměme si příklad tří sester. Sestry mají pouze jednoho otce. U každé z nich byste však našli zcela odlišný otcovský komplex. Každá z nich tedy vnímá otce pod vlivem vlastního komplexového zabarvení. Na začátku byl otec pouze jeden. Ten ale u svých dcer vyvolal odlišné obrazy otce. A právě tyto obrazy otce pak sestry nacházejí ve svých snech, nikoliv otce ve své úplnosti. Jedná se o jakousi duševní reprezentaci otce.
Zkuste si nyní položit otázku. Kdo jsem pro vás já?
Říká se: „Ten člověk ve mně vyvolává dojem“. Zde je důležité slovo vyvolává. Já jsem ve vás, skrze tyto řádky, vyvolal nějaký dojem o sobě. Vy jste si mě nějak v sobě představili. Ve vás jsem pak pouhý sen. Nic víc. To je podle mě jádro buddhistického učení o snové povaze skutečnosti.
Jak pracovat se sny
Jste zběhlý také v mytologii. Slavný mytolog J. Campbell jednou napsal, že sen je soukromý mýtus. Co tím dle vás myslel? Co mají sny a mýty společného a v čem se naopak odlišují?
Zděněk Neubauer kdysi prohlásil, že realita sestává z příběhů, nikoliv z materie, a James Hillman zas podotýká, že to, co jsou pro vědu data a empirie, je pro duši víra a smysl. A příběh je to, co životu dává smysl. Každý z nás o sobě a sobě vypráví nějaký příběh. Ten totiž činí život konzistentní a smysluplný. Avšak ne každý si je tohoto sebe-vyprávění vědom. (Mnohdy jsme otroky oněch příběhových vzorců). Tehdy nás příběhy spíše vlastní a žijí skrze nás. Otázka je, kde má tento příběh svůj původ. Jsem přesvědčen, že individuace – psychický vývoj, je odpověď na problém existence. Problémem nemíním pouze traumatický zážitek, ale například otázku svobody či strach ze smrti.
Život je v neposlední řadě odpovědnost, tedy způsob, jak na něj odpovídáme. To, jak na tíži existence odpovídáme, je tvůrčí výraz naší jedinečnosti. Nejedná se o prosté gesto, nýbrž o podobu, kterou usilujeme vtisknout našemu životu. Pak hovoříme o příběhu života nebo osobním mýtu.
Jak pracujete se svými sny vy? Máte v tomto směru nějaké ustálené rutiny a techniky? (např. vedení snového zápisníku specifickým způsobem apod.)
Ano, snový deník si určitě vedu. Bez toho by to snad ani nešlo. Pro mě je to jako studijní zápisník. 🙂 Často pracuji tak, že si sen doma konsteluji, medituji na něj, občas i vyložím tarot nebo si sen arteterapeuticky ztvárním. Pak si sen zapisuji se vším, co mě napadlo. Jakmile se doberu nějakého hlubšího sdělení, jistého návodu, který duše prostřednictvím snu předložila, zakončím proces psychomagickým aktem.
Můžete přiblížit, co přesněji si můžeme představit pod „psychomagickým aktem“?
Co se týče psychomagie, je prvořadá znalost jazyka duše. Jakmile byste totiž nepochopili, co duše sděluje, spíše si ublížíte. Pokud však chápete, co sny říkají, můžete snovou symboliku vztáhnout k vnější realitě. Zde pak pohybujete duševními obsahy v interakci se světem. Pro bližší informace doporučuji nastudovat knihy A. Jodorowského. V kurzech, které vedu, používáme čtyři fáze práce se sny. Zde je velmi důležité podotknout, že se jedná skutečně o práci, tedy nějaký aktivní postoj ve vztahu k nevědomí. První fáze je Mystická. Zde jde o to, že vnímáme sen jako obraz nevědomí. Druhá fáze je Gnostická. Tady se dobíráme poznání povahy snu. Poznání / Gnóze. Třetí fáze je Magická. Jakmile jsem pochopil význam snu, snažím se zaujmout aktivní postoj a vyjít duši vstříc. Čtvrtá fáze je Hermeticko-filosofická. Což je závěrečné shrnutí. V tomto okamžiku dělám třeba přednášku na dané snové téma, případně napíšu nějaký text.
Mít pokoru a odvahu. Pokoru proto, abych nechal stranou svoji sebestřednou představu o sobě a mohl se dále vztahovat k duši jako ke skryté moudrosti. A odvahu k tomu, abych se nebál vykročit za hranice známého.
Jak si můžeme nejlépe zapamatovat své sny?
Tím, že s nimi začnete pracovat, že jim věnujete pozornost.
Je nutné mít určité dovednosti a vzdělání pro dekódovaní symbolické řeči snů? Např. znalost práce C.G. Junga, mytologie apod.? Anebo naopak – je vůbec možné efektivně pracovat se sny bez specifického vzdělání v této oblasti?
Já osobně nejsem v psychologii akademicky vzdělaný. Takže věřím, že oficiální vzdělání není potřeba. Přesto si myslím, že je důležité studovat alespoň základní texty hlubinné psychologie a srovnávací religionistiky (např. J. Campbell, M. Eliade).
Pakliže si čtenář texty nastuduje, doporučuji otevřít knihu Psychologický výklad pohádek. Pak by si měl zkusit analyzovat klasické pohádkové příběhy a následně vlastní sny.
Jak si můžeme nejlépe zapamatovat své sny? Tím, že s nimi začnete pracovat, že jim věnujete pozornost. Základní technikou je vedení zápisníku snů.
Inspirace pro práci se sny
Máte v oblibě nějaké filmy s tématem snů, na které se rád podíváte? Já třeba miluji Inception nebo Vanilla Sky…a co vy?
Často film Inception ve svých kurzech zmiňuji. Ten film v mnoha ohledech popisuje to, s čím se ve snech běžně setkáváme. Od víceúrovňové povahy nevědomí až po architekturu snové krajiny. Kdybych měl jmenovat film vedoucí k mému zájmu o sny a vnitřní světy, jistě bych uvedl Nekonečný příběh. Ten jsem miloval od malička 🙂
Jak se stavíte k fenoménu lucidního snění? Praktikovali jej už tibetští mniši (nazývali jej „jóga spánku“) jako jednu z technik pokročilé meditace. Dnes jde o trochu zprofanovanou metodu, kdy se lidé chlubí, jaké kousky dělali ve snech, když nabyli vědomí. Máte vlastní zkušenosti s lucidním sněním? Má dle vás terapeutický potenciál?
Ano mám. Jen to mám trochu jiné. Občas se mi stane, že si sen rovnou ve snu analyzuji. Je to asi nějaká deformace. Jinak jsem rovněž pracoval s knihou Tibetská jóga snu a spánku. Tuto knihu velmi doporučuji pokročilým zájemcům o sny! Jinak se stavím vůči současnému zpopularizovanému zájmu o lucidní snění kriticky. Myslím si, že je třeba se nejdříve naučit abecedu a pak teprve psát, jinak řečeno netuším, k čemu je dobré naučit se lucidně snít, když v podstatě ani nevím, co takový sen v základu je. Pak je tu druhá strana. Určitá nepokora. Já sám s ní mám velký problém. Osobně jsem přesvědčen, že ve snu vstupujeme do hájemství duše. Duši vnímám především jako vnitřní živoucí skutečnost (jakousi Šakti). Už proto bych k ní měl přistupovat jako k tajemství, s nímž jsem v pokorném dialogu.
Můžete sdílet několik tipů na knihy, které byste doporučil zájemcům o práci se sny?
Velmi rád. Sdílím zde doporučenou literaturu k mému kurzu Práce se sny.
- Člověk a jeho symboly – Carl Gustav Jung
- Psychologický výklad pohádek: Smysl pohádkových vyprávění podle jungovské archetypové psychologie – Marie-Louise von Franz
- Sny jako řeč nevědomí – Robert A. Johnson
- Kosmická hra – Stanislav Grof
- Jungova mapa duše – Murray Stein
- Sny: Práce se sny v psychoterapeutické praxi – Verena Kast
- Tibetská jóga snu a spánku – Tändzin Wangyal Rinpočhe
- Komplexy – Archetypy, které v nás ožívají – Erel Shalit
- Vnitřní svět traumatu – Donald Kalsched
- Psychomagie – Alechandro Jodorowsky
- Tisíc tváří hrdiny – Joseph Campbell
- Dějiny náboženského myšlení I až IV – Mircea Eliade
- Vzpoura proti modernímu světu – Julius Evola
- Anatomie lásky: Vztahy otec-dcera, matka-syn a jejich vliv na budoucí partnerské vztahy – Guy Corneau
- Návrat domů: Jak pečovat o své vnitřní dítě – John Bradshaw
Oblíbený výrok týkající se snů a jejich významu pro člověka?
Ve vztahu ke snům, mě často příchízí výrok čínského mudrce Lao´c: „Nemusím vyjít z domu a přesto poznávám celý svět“
Kde vás můžou naši čtenáři vyhledat?
Na mém blogu www.lukaskaras.com na FB – Práce se sny. Také zde sdílím svůj telefon a mail +420 704 615 216 terapiekaras@gmail.com
Děkuji za rozhovor a přeji klidné dny 🙂
