S Terezou Ghose o pozoruhodné metodě hlubinné imaginace – procesu osobního totemu a nalezení živého spojení s naší esencí

Publikováno uživatelem

Před více jak sto lety, a ještě předtím, než se z něho stal mezinárodně proslulý psychiatr, podnikal Carl G. Jung vskutku zvláštní cesty do svého nitra. Jediným nástrojem a těchto výpravách mu byla jeho představivost.

Jung se plně odevzdal své intuici a experimentoval se svými vnitřními obrazy zcela novým způsobem. Vytvářel si dramatické vizuální fantazie, v nichž putoval různými kraji, potkával se s řadou postav, zvířat či jiných bytostí a živě s nimi rozmlouval.  Na těchto cestách byl vystaven neočekávaným situacím a šokujícím zjištěním. Vše si pečlivě zaznamenával ve svých poznámkách a ztvárňoval do obrazů.

Aniž by věděl, co přesně dělá, stal se Jung pionýrem metody, jež později dostala přiléhavé pojmenování – aktivní imaginace. Generace terapeutů a psychologů, jež po něm následovaly, tuto metodu dále rozvíjely v různých podobách.

FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ

s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.

Zjistit více

Dnes bychom aktivní imaginaci neboli hlubinnou imaginaci mohli jednoduše popsat jako dynamickou práci s představivostí (imaginací), během níž naše vědomé já (ego) vstupuje do živého kontaktu s obrazy a představami, které produkuje naše nevědomí.

Jak tedy funguje tato pozoruhodná metoda, jež stála u zrodu díla jednoho z nejoriginálnějších myslitelů 20. století?

Odpověď jsme se rovněž rozhodli hledat na originálním místě – u lektorky Terezy Ghose.

Tereza je opravdu všestrannou osobností. Je spisovatelkou, moderátorkou, umělkyní. Ale také cestovatelkou, lektorkou jógy a podnikatelkou. Kde se v ní bere energie a kreativita pro tolik oblastí? Jistě to má co dělat s její vášní pro terapeutickou metodu hlubinné imaginace osobního totemu Personal Totem Pole Process© (Proces osobního totemu).

S Terezou jsme si promluvili o tom, jak nám může hlubinná imaginace pomoci navázat živé spojení s tou nejpravdivější a nejautentičtější části nás samotných. Tereza vysvětluje, jak aktivní imaginace probíhá a co se děje během procesu i po něm. Zároveň sdílí své zkušenosti z používání této metody i to, jak jí pomohla – a dále pomáhá – na její pestré životní cestě.

Tereza Ghose: „Kdo jsi? Kam kráčíš? O čem sníš? Jaký život si vytváříš? Pomůžu ti obnovit spojení s tvým vnitřním světem. Jsem průvodkyně příběhy.“

Úvod do hlubinné imaginace

 Terezo, můžete ve zkratce uvést pro naše čtenáře, o čem tato neobyčejná metoda je a jak funguje?

Forma hlubinné imaginace, kterou následuju já, je technika Personal Totem Pole Process© (Proces osobního totemu) vyvinutá americkým psychologem a psychoterapeutem Eligio Stephenem Gallegosem. Stephen vychází z  jungiánské metody aktivní imaginace a v mnohém navazuje na šamanskou tradici a přístup severoamerických indiánů a jejich komunikaci se zvířecími průvodci. Vše dále kombinuje s východní filosofií a s prací s čakrami. Každá čakra zde představuje energetické místo v lidském těle, ve kterém žijí jednotlivá zvířata, která s námi mohou a dokonce i chtějí komunikovat.

Jak jste se k hlubinné imaginaci dostala? Čím vás natolik zaujala, že jste se rozhodla ji studovat a učit?

Vždy mi byl přirozený určitý stav denního snění, ráda jsem si hrála s možnostmi, jak z nejrůznějších úhlů pohledu nahlížet na to, co jsem považovala za realitu.

Po návratu z Indie jsem se přihlásila na první český hlubinně imaginační výcvik, který trval intenzivní tři roky a vedla ho skvělá lektorka a Stephenova blízká žačka Raffaela Mayana Romieri. Byla to neskutečná i katarzní cesta. Asi nikdy mi žádné vzdělání nedalo tolik, jak tyto tři roky. Mimo jiné jsem se naučila, jak důležité místo v mém životě má naslouchání a sdílení bez posuzování. Niterně jsem prožila, jaké to je v otevřenosti respektovat různé cesty a názory a přitom vždy respektovat samu sebe a svou cestu.

Co vystihuje podstatu metody hlubinné imaginace nejvíce? Je to spíše terapeutická metoda anebo spirituální technika, kterou lze praktikovat na denní či týdenní bázi (např. jako meditaci či jógu)?

Metodu hlubinné imaginace nejvíce vystihují tři hlavní aspekty: 1) Odnaučení se od zvyku opírat se v životě o vnější autority a důsledný návrat k vlastní intuici a vnitřnímu rádcovství. 2) Umění neposuzování a laskavá trpělivost k vlastnímu vnitřnímu světu a všem proměnlivým stavům, kterými procházíme bez nutnosti jejich nápravy nebo manipulace. 3) Umění naučit se klást si přesné otázky a učení se počkat si na to, až přijdou naše vlastní odpovědi.

 A v čem vidíte hlavní přínosy této techniky?

Například v tom, že vám hlubinná imaginace vždy připomene, že na vašem osobním příběhu skutečně záleží a že jste to vždy vy, kdo ho tvoří a rozhodujete se o tom, jak vitální, živý a bohatý bude váš vnitřní svět.

V čem se metoda hlubinné imaginace vlastně odlišuje od obyčejného „rozjímaní“ či denního snění?

Hlavní rozdíl spočívá v tom, že hlubinná imaginace vždy pracuje s přítomnou pozorností zaměřenou na to, co se v nás právě odehrává a aspekt aktivního vnitřního dialogu nás neustále vrací k tomu co je. Během denního snění spíše plyneme s vnitřním proudem, který nás kamsi unáší, ale málokdy jsme u toho přítomní.

Komu je metoda hlubinné imaginace určena?

 Existují desítky metod, které nám pomáhají najít „cestu k sobě“ nebo – jak by řekl C. G. Jung – do svého středu, ke svému Bytostnímu Já. A každému vyhovuje něco jiného… Někomu vyhovují kontemplativní praktiky jako meditace. Jinému zase sedne spíše šamanská cesta, psychedelika či holotropní dýchání. A další preferují aktivní formy sebezkoumání, kdy jsou více „ve svém těle“, např. tanec s hudbou, jógu atd. Pro koho je dle vás určena tato metoda?

Metoda hlubinné imaginace vlastně krásně funguje a spolupracuje se všemi ostatními sebe-rozvojovými cestami, ale má také své odlišnosti. Oproti psychedelickému prožitku, kde do sebe přijímáme určitou látku, která poté vede a mění naše vědomí, zůstává člověk u hlubinné imaginace neustále bdělý a přítomný, přesto je svou vnitřní cestou veden.

Jste to vždy vy, kdo rozhoduje o tom, jak vitální, živý a bohatý bude váš vnitřní svět.

Jak metoda hlubinné imaginace probíhá

Je nutno se nějak na terapeutické sezení Procesu osobního totemu připravit?

Jediným předpokladem je ochota a zvídavost vstoupit do procesu, žádná jiná příprava není nutná. Ve jedné ze svých hlubinných relaxací jsem popsala základní „pravidla“ hlubinného letu takto:

  • Nic nemusíš.
  • Nic neočekávej.
  • Dovol si cítit všechno, co k tobě bude zrovna promlouvat.
  • Nemusíš vůbec o nic usilovat, klidně můžeš usnout.
  • Pokud neusneš, dovol si zvědavost.
  • Pokud tě nenavštíví zvědavost a budeš mít jakýkoli jiný druh nutkavého pocitu – zvěč ho, dovol si ho, podívej se na něj plně a přímě.
  • Pokud nebudeš mít vůbec žádný pocit a chuť dělat něco konkrétního, tak si to užij. Užij si i tu nechuť, klidně i tu nudu. Jenom se do toho uvolni.

Podstatou hlubinné imaginace je, že člověku přicházejí obrazy z hlubin jeho nevědomí. Nachází se tedy klient během sezení ve změněném stavu vědomí? Pokud ano, jak tento stav charakterizovat? Blíží se to třeba k hypnóze, spánku apod.?

Klient je během hlubinné imaginaci v relaxovaném, ale aktivně bdělém stavu, samozřejmě pokud během své cesty neusne, což se taky může stát.

Co všechno se dá během terapie zažít? Jsou běžné i jiné vjemy kromě obrazů? Např. zvuky, vůně atd. jako je tomu během snění?

Během hlubinné cesty můžete prožít absolutně všechno, protože vnitřní svět nemá žádné limity.

Můžete sdílet nějaký mimořádný zážitek z vlastních sezení-cest, který vás ovlivnil v dalším životě?

Těch skutečně mimořádných zážitků jsem během hubinných cest zažila docela dost. Vzpomínám si například na svou první cestu, kdy jsem o hlubinné imaginaci nevěděla vůbec nic. Instrukce zněla putovat za zvířetem naší mysli. Neměla jsem nejmenší ponětí, co se ve mě vynoří a s čím se setkám. Vzpomínám si, jak moc jsem byla nervózní z pocitu, že se mi neukáže vůbec nic. Překvapivě se mi ale  velice zřetelně hned objevil můj průvodce (a to se u mě v následných cestách rozhodně nedělo takto automaticky). Měla jsem hodně představ o tom, jak by se mi moje mysl mohla chtít nabízet, ale to, že se vynoří nádherný statný jelen s parožím zaplaveným stovkami světýlek, to jsem nečekala. Představa je jedna věc, ale to, co mě zasáhlo byly emoce, které se mi při setkání odhalily. Tento jelen mi byl šíleně blízký, jako bych ho znala odjakživa. Stál pod hvězdnou oblohou a celé mi to přišlo takové vznešené, nekonečné, plné veškerých možností a potenciálu – jako bych znovu potkala milovaného dávného přítele. Obdivovala jsem ho, přišel mi zcela neohraničený a svobodný. Takové setkání se zvířetem mysli jsem si dopředu vůbec nenaplánovala, prostě se to stalo a zanechalo to ve mě silnou vzpomínku. V hlubinných cestách to mám tak, že když se stane něco, co mě hodně překvapí, tak cítím, že je to pro mě to pravé, aktuální a živé.

Vzpomínám si, jak moc jsem byla nervózní z pocitu, že se mi neukáže vůbec nic. Překvapivě se mi ale  velice zřetelně hned objevil můj průvodce. Měla jsem hodně představ o tom, jak by se mi moje mysl mohla chtít nabízet, ale to, že se vynoří nádherný statný jelen s parožím zaplaveným stovkami světýlek, to jsem nečekala.

My, lidé západní civilizace, nejsme vůbec vedeni k používání intuice a imaginace tak, jako to dělají přírodní národy, u nichž je to naopak zcela přirozený způsob vnímaní bytí. Napadá mě klasická výtka vůči této metodě, kterou jste asi slyšela mnohokrát: „Co když si to všechno jenom vymýšlím? Jak budu vědět, že obrazy přicházejí ke mně z mé duše?“. Jak se dá rozpoznat, že s námi naše duše během terapie opravdu komunikuje např. prostřednictvím zvířecích průvodců a nejde jenom o konstrukty naší vědomé mysli (ega)?

Ano, taky jsem prošla fází: „Co když si to jenom vymýšlím“, než mi díky průvodcům došlo uvědomění, že nezáleží na tom, co je „reálné“, ale na tom, co na nás působí a co nám ovlivňuje život. Ve své podstatě je naše veškeré prožívání „pouze“ filtrem naší mysli.

Nyní vnímám, že vše, co se mě nějakým způsobem dotýká a rezonuje to se mnou, tak to ke mě patří, nemusím už řešit, zda je to „reálné či nereálné“, protože vnímám především nejrůznější možné reality, ale žádnou jednu ústřední a pevnou. Dospěla jsem k tomu, že “reálné je to, co působí” a tím se ve svém životě také řídím. Vše je jen naše volba. Realita je absolutně propustná a proměnlivá veličina.

Setkání s průvodci

Již z názvu metody plyne, že by klient měl během procesu navázat kontakt se svými zvířecími průvodci (animal spirit guides). Povede se to pokaždé?

Z mé zkušenosti vnímám, že se vnitřní průvodci rádi rozbrazují ve formě zvířat. Moje mysl neví proč, ale je jim to přirozené. Mám ale také hodně prožitků, kdy mě provázely fyzické vjemy, barvy nebo přírodní jevy, které se ale také v určité fázi proměnily do formy zvířecích průvodců.

Vnitřní průvodci rádi rozbrazují ve formě zvířat. Je jim to přirozené.

Jakým způsobem se vlastně průvodci projevují? Říkáte, že jednotlivá zvířata s námi mohou a dokonce i chtějí komunikovat. Jak tato komunikace probíhá a co nám může do života vnést?

Je to velmi individuální. Každému se to děje trochu jiným způsobem, je to vlastně tajemství. Vycházím z vlastní zkušenosti, kdy vnímám, že náš vnitřní svět (ať už ho nazýváme jakkoli) vždy usiluje o homeostázu – určitý organický stav integrované harmonie, kdy všechny naše vnitřní složky spolu mohou spolupracovat a vzájemně se vyvažovat. Řekla bych, že je to velice praktická a nutná potřeba, k tomu, abychom mohli žít život ve zdraví, síle i radosti. Život provázený neustálým vnitřním tlakem a bojem protichůdných konfliktních sil, je nesmírně vyčerpávající a vlastně neudržitelný, takže z toho vyvozuju, že náš vnitřní svět zákonitě vždy bude profitovat z toho, když mu umožníme, aby se mohl uvolnit, projevit a mohl kdykoli volně komunikovat. Každá bytost touží po svobodě a radosti.

Má každý člověk jiné zvířecí průvodce (myslím teď na druhy zvířat)? Mění se zvířecí průvodci během života, například v závislosti od období, v němž se člověk právě nachází?

Nevím, jestli má každý člověk právě zvířecího průvodce, ale jsem si jistá, že každý člověk má svého konkrétního průvodce. Jejich formy se rozhodně mění a vyvíjí se. Je to neustálý proces změny, stejně jako lidský život.

Píšete, že „se tuto metodu může naučit každý, protože je to ve skutečnosti nejpřirozenější stav naší bytosti toužící fungovat v harmonickém a celistvém společenství, ve kterém je vyslyšena každá vnitřní kvalita.“ Jak se dá metoda naučit? Umíte třeba doporučit nějaké knihy popisující tuto či jiné metody aktivní imaginace, které vysvětlují celý proces?

Přednostně doporučuju osobní zkušenost. Hlubinně imaginační cesty jsou o to zajímavější, čím častěji tuto techniku podstupujete. Ostatně každý vztah potřebuje dobu a zkušenosti k rozvoji a stejně tak je to s našim vnitřním světem, je to neustálý proces učení se, dovolování si uvolňovat se do toho, co je. Určitě vám také doporučuju přečíst si knihy Eligio Stephena Gallegose, byly přeloženy i do češtiny.

Vše je jen naše volba. Realita je absolutně propustná a proměnlivá veličina.

Kde vás naši čtenáři můžou vyhledat?

Můžete mě naleznout na mých stránkách www.taite.cz nebo na facebooku pod heslem Taité – Prostor hlubinných příběhů. Aktuálně vytvářím své autorské podcasty, prvním je Studio Sebevyjádření, které přináší unikátní rozhovory s lidmi, kteří ve vás probudí vaši vlastní životní vášeň, sny a inspiraci. Druhým neméně zajímavým projektem je podcast Hlubinná relaxace, ve kterém si můžete zdarma pravidelně vyzkoušet večerní relaxaci s prvky hlubinné imaginace a dopřávat si pravidelnou dávku uvolnění. Tyto podcasty naleznete na stránkách Meltingpotu (www.meltingpotforum.cz) nebo na mém webu. Také bych vás ráda pozvala k poslechu své autorské transformační audioknihy Příběh o Taité, která vás zavede do prostoru za vaší myslí a pomůže vám otevřít vaší jedinečnou osobní cestu.

Těším se na vás!

/
Přečteno 58 x

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *