Jedna z nejdůležitějších zkušeností, kterou mi dává cestování metrem, je poznatek, že v každé situaci existuje jistý prostor pro volbu. Třeba právě nemůžu (a vlastně ani nechci) měnit vnější okolnosti – cesta z místa A do místa B mi bude trvat pořád stejně dlouho. A bude mě čekat každý den dvakrát. Nicméně co můžu v tomto případě stoprocentně ovlivnit, je můj přístup k cestování. Můžu ho proměnit z pasivního na aktivní.
Jak říká Eckard Tolle, mnohdy důležitější než to, co děláte, je způsob, jakým to děláte. Kreativita má mnoho podob a funguje spolehlivě i pod zemí. Mám to odzkoušené. A co vy?
Pro řadu lidí vskutku platí, že čím déle jim trvá cesta metrem z domova do práce a zpátky, tím vyšší je pravděpodobnost, že se budou na konci dne cítit unavení, stresováni nebo podrážděni (nebo všechno dohromady). To ale nemusí být i váš případ. Budujte si pozitivní přístup k cestování metrem pokaždé, když do metra vstupujete. Naučte se postupně vnímat cestu metrem jako příležitost a výzvu.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
- Příležitost udělat si každý den čas pro sebe a jenom pro sebe.
- Příležitost tvořit a bavit se.
- Výzvu vzdělávat se a růst každý den.
- Výzvu odpojit se na chvíli od technologií a naopak napojit se na sebe.
Tyto výzvy a příležitosti můžete nacházet na každém úseku cesty metrem. Tady jsou ty z nich, které jsem během svých hodin cestování objevil já.
Klesáme dolů
Cestou eskalátorem trénujte vděčnost nebo si v duchu připomeňte své oblíbené afirmace.
Býval jsem ten, kdo se po eskalátorech zásadně pohyboval – nahoru i dolů. Neříkám, že teď už po schodech vůbec nekráčím. Chůze určitě přijde vhod, když celý den v práci prosedíte. Na druhé straně, neustálé chození po eskalátorech někdy zbytečně podporuje pocit, že musíme být rychlejší než ostatní.
Přitom cesta eskalátorem vytváří ideální časový mini-prostor pro využití síly mysli praktikováním afirmací nebo vděčnosti. Čas strávený na eskalátoru (když stojíte) totiž není ani příliš dlouhý, aby se vám do toho nechtělo (možná s výjimkou Náměstí Míru:-)), ale ani příliš krátký na to, abyste si řekli, že se vám vůbec nevyplatí začínat.
Cestou eskalátorem tedy nenechávám své myšlenky volně těkat všemi směry. Soustředím jejich energii. Cestu do podzemí využiju na několik jednoduchých pozitivních afirmací, které mě potěší i naladí do celého dne. Nebudu uvádět, jaké afirmace používám já. Každý by si měl vytvořit své vlastní pozitivní formulky, které odpovídají tomu, čím právě v životě prochází a jakou má náladu. Čas na eskalátoru cestou z práce je zase skvělou příležitostí pro položení otázky „Za co mohu být dnes vděčný?“. Pěstování vděčnosti je vůbec jednou z nejefektivnějších technik pro zvyšování každodenní radosti ze života (což bylo i vědecky potvrzeno). Snažte si najít nějakou událost, která vámi daný den zarezonovala. Může to být něco malého, třeba vydařená pracovní konverzace nebo pohodové kafe po snídani s partnerem ještě předtím, než jste se vydali do práce.
Vyzkoušejte si jednu nebo druhou techniku, nebo obě. A pak si všímejte, jestli se vaše emoce při vystupování z eskalátoru změnily oproti stavu, když jste na něj nastoupili. Může to být zajímavá změna.
Přesouváme se
To, co mě během cestování metrem obvykle vyčerpávalo nejvíc, byly přesuny. Obklopen davy spěchajících lidí jsem často ztrácel svou vlastní energii. Tady jsou dvě účinné techniky, které pravidelně využívám, abych předešel zbytečnému vyčerpání z častých denních přesunů v metru.
1. Čím nás může inspirovat sendvičové cestování v asijských metrech?
Při svých úvahách, jak omezit vyčerpání z plahočení se metrem, jsem si vzpomněl na jednu ochrannou techniku, které jsem se kdysi přiučil od mé první učitelky Tai Chi, Bey Luby.
Jednoduché technice stáhnutí se do sebe nás Bea učila právě na příkladu chaotického cestování v asijských metrech. Zvlášť v Číně nebo Japonsku jsou totiž lidé zvyklí nastupovat v metru do vlaků, které jsou doslova naplněné k prasknutí. Prohlédněte si videa z čínského a japonského metra a posuďte sami.
Jak je vidět, v asijských metrech existují speciální pracovníci s kloboučky a bílými rukavičkami označováni jako „oshiya“ („postrkovači“). Hlavním úkolem těchto decentně oděných zaměstnanců metra je vtlačit vypadávající cestující do vlaku tak, aby se podařilo uzavřít dveře vlaku. Něco podobného jako když potřebujete narvat co nejvíc věcí do pračky a zavřít dvířka.
Oproti těmto přepravním podmínkám působí pražské metro spíš jako relaxační prostředí pro každodenní procházky, že? Jak si vůbec dokážou cestující z čínských a japonských meter udržet zdravý rozum při tomto stylu cestování? Vždyť můžou sotva dýchat…
Bea nám vysvětlila, že tento sendvičový způsob přepravy metrem přirozeně naučí Asiaty, jak se efektivně „energeticky stáhnout do sebe“. Pak nás učila jednoduchému způsobu, jak si uchovat energii, ocitneme-li se v davu lidí:
Soustřeďte se a udělejte plynulý nádech. Představujte si, jak se vaše tělo s nádechem zmenšuje a vaše energie se stahuje a koncentruje do jednoho bodu – čínského energetického středu těla, tedy dolního tan-tchiénu (oblast těsně pod pupíkem).
Berte to tak, že i cestování metrem je příležitostí na to, abyste převzali odpovědnost za stav svého těla do svých rukou. Roli oběti, kterou každý den cesta metrem unavuje, vyměňte za roli bedlivého strážce nebo strážkyně své vlastní energie.
2. Kráčejte metrem rychle nebo pomalu. Je to na vás. Ale nikdy nekopírujte tempo ostatních kolem vás.
Postupně jsem si uvědomil, že to, co mi nejvíce ukrajuje z mé pohody během přesunů, jsou situace, když se nevědomě nechám strhnout tempem kolemjedoucích lidí. Dlouho jsem úspěšně podléhal davové euforii spěchajících. Společně s nejrychlejšími spolupasažéři jsem dělal myšky a předbíhal ostatní. Nebo jsem bral schody po dvou, jakmile jsem uslyšel hukot přijíždějícího vlaku.
Teď si pečlivě kontroluju své vlastní tempo. Už se nesnažím za každou cenu být co nejrychleji venku z metra. Nesnažím se ušetřit těch pár minut z dne poloběhem… Nejde o to, že bych dělal nějakou novou pózu, že teď už nikdy nespěchám. Někdy jo. Ale ne vždy. Většinou jdu klidně. Proč? Tím, že si vědomě nastavím své individuální tempo v metru, si zároveň vědomě volím tempo celého dne.
Cestujeme, cestujeme
Já to beru tak, že doba jízdy vlakem z bodu A do bodu B je darem. Nabízí mi jedinečné časové okno, kdy si můžu dovolit věnovat se jenom sobě. Během této zázračné doby totiž nejsem (a nemohu být, i kdybych chtěl) dostupný pro nikoho venku. Doslova nemám jinou volbu, než jenom být na jednom místě.
A není to vlastně výhoda? Kompenzace za celý den, kdy něco musíte dělat a pořád musíte někam chodit?
Po celém dnu v práci, kdy musíte být pořád pro někoho k dispozici, a ještě před tím, než se setkáte s domácími povinnostmi, máte čas jenom pro sebe. Čas, po který můžete být s klidem absolutně sobečtí a věnovat se pouze sobě a nikomu jinému. A to je dar. Jak tento dar využít k spokojenosti?
Buďte během jízdy ve vlaku tvořiví.
Nejlepší je dělat cokoliv tvořivého, na co si už doma čas většinou nenajdete, protože upřednostníte jiné „naléhavější“ aktivity (např. cvičení, péče o domácnost, partner, děti…). Co tvořivého se dá vlastně v metru dělat?
- Čtěte si.
- Poslouchejte své oblíbené podcasty nebo audioknihy.
- Poznamenejte si nápady a myšlenky, které vás během dne napadly (a ještě vám nevyfučely z hlavy).
- Naplánujte si v hlavě workout, který si zacvičíte ihned poté, co dorazíte domů. Uvidíte, že vaše chuť k tréninku po práci závratně vzroste.
- Naplánujte si v hlavě nebo do diáře úkoly na další pracovní den. Tím svůj pracovní den zároveň hezky ukončíte a nezůstane vám ležet v hlavě po příchodu domů.
- Zkuste jenom sledovat své myšlenky. V dnešní době si často nenajdeme čas si chvíli popřemýšlet o tom, co se v našem životě právě děje. Utřiďte si své myšlenky a chvíli jim věnujte pozornost.
To je jenom několik návrhů. Každopádně cílem je být ve vlaku tvořivý, aktivní a věnovat se sobě. Realizujte během jízdy metrem tuto trojkombinaci a po příchodu domů se budete cítit výborně.
Jednou z mých nejoblíbenějších aktivit vůbec je čtení. Proto mě dříve moc mrzelo, že mi kvůli práci častokrát nezůstával na tuto činnost žádný časový prostor. Díky jízdě metrem si ale můžu každý den ukrást téměř hodinku času na čtení! V metru jsem se naučil dokonalému soustředění na knihu, kdy mě okolí nevyrušuje, ale zároveň dokážu vnímat jména ubíhajících zastávek. Docela dobrá schopnost :-). Dokonce jsem se přistihl, že doma už ani nečtu – tuto zálibu si naplním jinde.
Dopřejte si blahodárný digitální minipůst každý den.
Jak popisujeme v našem e-booku Mysl jako oáza, většina z nás se alespoň částečně během dne nachází v „technologicko-mediálním oblaku“.
Sám v tomto směru nejsem žádnou výjimkou. A to se nepovažuju za žádného digitálního fajnšmekra. Nekupuju si každé dva roky nový iPhone. Nepotřebuju hodinky, aby mi oznamovaly, kdy se mám jít projít a kolik kalorií jsem spálil. Nestahuju si pravidelně do smartphonu vychytané aplikace. I přesto pro mě digitální technologie znamenají důležitou součást každodenního života. Používám navigaci, WhatsApp i gmail v chytrém telefonu. Jsem vděčný za free aplikaci iDoklad na tvorbu faktur. A samozřejmě podnikám online. Takže jsem stejně s technologiemi téměř každý den v bezprostředním kontaktu.
Někdy mám pocit, že nás příliš časté napojení na svět technologií dokáže odpojit od vlastní intuice (vnitřního světa). Myslím si, že skutečnou výzvou moderního člověka není odříznout se od technologií, nýbrž nalézt rovnováhu v kontaktu s technologiemi a sebou samým.
Právě proto si v metru pravidelně dopřávám denní čas bez technologií. Snažím se být více v kontaktu se sebou, více se soustředit na své smysly. Díky eliminaci všech digitálních zdrojů získávám na chvíli dokonalý odstup, díky němuž je můj den nakonec více vyvážený.
Bonus: Zabavte se v metru zadarmo. A proč ne?
Když se nacházíte v metru a máte právě chuť se něčím pobavit, stačí se chvíli dívat kolem a nějaká vtipná drobnost se zaručeně objeví.
Třeba si všímejte vtipných lidí. Mně se to téměř vždy podaří, aniž bych o to nějak zvlášť usiloval. Jednou jsme třeba s Julkou během přesunu na jinou linku metra viděli mladého krále multitaskingu – jeden hipstersky vypadající kluk seděl na jednokolce, šlapal do pedálů a během kličkování přeplněnou chodbou si ještě četl :-). Jindy jsem zase narazil na nevěstu ve svatebních šatech s ženichem ve smokingu, jak si to razí na zelenou linku. Ještě zajímavější bylo sledovat tváře protijedoucích lidí. Jeden chlap z překvapení, že se před ním v pondělí v metru zjevila nevěsta, téměř narazil do davu před sebou.
Nebo sledujte groteskní situace. Co třeba heroické skoky na palubu, když se zavírají dveře? Vychutnejte si pohled na řítícího se gentlemana, který stihne s klidem Angličana vložit hrot deštníku do poslední skulinky zavírajících se dveří. Nebo sledujte ostřílené veterány, kteří neváhají za tímto účelem využít vlastní končetiny (horní i dolní). Parádní akce v živém přenosu a zadarmo!
A vystupujeme…co bude dál?
S Julkou často uvažujeme nad tím, jak můžeme oživit naše každodenní rutinní aktivity tím, že do nich jednoduše vneseme víc vědomé pozornosti a živosti (spirit). Tomuto přístupu někdy pro sebe říkáme vytváření „zenu ve městě“. Mnohé způsoby, jak objevovat a vytvářet zen ve městě, popisujeme v našem e-booku Mysl jako oáza.
Budu rád, když vám mé strategie přinesly inspiraci pro vylepšení vašeho cestování. Ještě raději budu, když některé z nich vyzkoušíte. A nejvíc mě potěší, když si časem vytvoříte své vlastní. Pokud máte své vlastní strategie, jak udělat cestování metrem zdravější a tvořivější, podělte se o ně s námi – ostatními podzemními cestovateli – tady, v komentáři pod článkem.
Ahoj, částečně jsem se poučila z minulosti a v metru už zásadně nespěchám, ale stejně mám s cestou metrem dost problém. Nemám dobrej pocit z toho, že jedu v tunelu pod zemí a nevidím nic kolem. Mám odpor k davům, když jedu ráno nebo večer. A taky se nemůžu nikdy do ničeho zabrat, protože většinou jedu jen 5-10 minut. Když to jde, jezdím radši dýl tramvají nebo autobusem 🙂
Cesta metrom môže byť vnímaná ako zabitý čas, ale i ako príhodná možnosť pre nové uvedomenie. Každopádne, po opätovnom zhliadnutí záberov z ázijského metra, sa do pražského metra teším. Diki za pozitívnu afirmáciu 🙂