Jana Půlpánová: Zdraví a ekologie jsou spjaté jako dvě strany jedné mince.

Publikováno uživatelem

Zajímavý příběh Jany Půlpánové alias JAPŮ může „nakopnout k smysluplné akci“ všechny lidi, kteří touží promítnout vlastní nápady na zdravé podnikání do reality. Jana Půlpánová je nadšenkyně pro zdravou stravu, ekologii a zero waste koncepty. Již na vysoké škole se rozhodla zhmotnit tyto své zájmy do vlastního projektu. Dnes nám, lidem se zájmem o zdravou výživu, nabízí chutné jídlo a svačiny JAPŮ s sebou.

Inspirujte se jejím přístupem k podnikání, který je zdravější a šetrnější jak k lidem, tak k přírodě.

Jak se vylíhl zdravý podnikatelský nápad svačin JAPŮ

Kdy u tebe vznikl vztah k zdravému jídlu?

Studovala jsem na střední zemědělské škole, kde jsem postupně získávala informace o tom, co se skrývá za chovem zvířat nebo pěstováním rostlin. Jak jsem se o tom více dozvídala, udělala jsem si o stravování vlastní obrázek. A tak jsem se koncem střední školy stala vegetariánkou.

Učili vás ve škole třeba to, jak je industrializovaná velkovýroba?

Když jsme ve škole přebírali nějakou látku, třeba drůbeže, tak jsem si o tom z vlastní iniciativy vyhledávala reportáže, videa a jiné materiály dostupné na internetu. Zajímalo mě, jak ty brojleři rostu, kolika se dožívají, o kolik je jejich růst vybraným krmivem urychlený a jaké nemoci jsou s tím spojeny.

Byly takové iniciativy v rámci samostudia u vás ve třídě běžné?

Ani moc ne… Já jsem ale nad tím, co jsme se učili, hodně přemýšlela. A zajímaly mě hlubší souvislosti.

bageta Pak jsi chodila na vysokou školu, na zemědělku. Co tě dovedlo k vaření a nakonec k vlastnímu podnikání?

Na výšce jsem pociťovala, že jako vegetariánka si nemám kde co dát k jídlu. Chyběla mi alternativa. Maso jsem vyloučila a ve školní menze mi zbylo na výběr jen sladké jídlo nebo něco slaného a hodně mastného. Chyběla mi zdravá varianta. Klasickou variantou pro vegetariány bylo obložené pečivo. A tehdy jsem si uvědomila monotónnost té stravy. V jídelníčku mi chyběla třeba pohanka či jáhly. Jenomže já sama jsem při studiu a dlouhém cestování do školy neměla čas na přípravu svačin. A taky není ideální nosit si svačinu na celý den v batůžku, když není možnost uložit si jídlo do lednice. Zdravé rychlé jídlo mi natolik chybělo, až jsem přišla s vlastním nápadem.

Jenže od nápadu k realizaci je ještě hodně dlouhá cesta. Jaká byla ta tvá? Kdy vlastně vznikla myšlenka zdravé svačiny?

Můj nápad se vylíhl asi ve třeťáku… Ve čtvrťáku jsem odjela na Erasmus s myšlenkou, že si tam při studiu vydělám peníze, které pak investuji do svého nápadu. Po návratu z Erasmu jsem hned obešla bistra v kampusu univerzity a ptala se, zda nemají výrobnu, kde bych mohla realizovat svůj nápad. V první kuchyni mi řekli ne, v druhé taky a v třetí taky. Čtvrtý pokus vyšel a domluvili jsme se, že můžu využívat jejich kuchyň jeden den v týdnu. Majitel provozovny mě vzal následující den do Makra, nakoupila jsem si suroviny a začala zkoušet recepty. Zdravou svačinu, tou dobou ještě JAPŮ PAPŮ, jsem pak prodávala v bistrech přímo v kampusu.

Začátky zdravých svačin JAPŮ

Účastnila ses v začátcích taky nějakých promo akcí?

Jo, třeba když se na univerzitě konala Miss Agro, měla jsem tam taky malý stánek. Na Miss Agro se spíš chodí na smažák a jitrnici… JAPŮ bylo tak trochu mimo tento proud, ale byla jsem tam! 🙂 Místo plánovaných padesáti zdravých kuliček (zkusila jsem na akci něco jiného než balená JAPŮčka) jsem omylem připravila asi tak sto padesát… A pak jsem se musela popasovat s výzvou, co s tím na takové akci. 🙂 Neměla jsem odhad, kolik se z jakého množství surovin připraví jídla apod. I takové byly mé začátky…

Japu 3Kdy nastal zlom v prodeji zdravých svačinek?  

Po roce v mé první kuchyni jsem hledala nový prostor. Natrefila jsem na kuchyň, kterou majitel již moc nevyužíval. Shodou okolností jsem v té době poznala kluka, který měl stánek v Paladiu. Rozhodl se vyměnit dosavadní klobásový sortiment za zdravou výživu, a tak jsme se domluvili na spolupráci.

Byla to chvíle, kdy se JAPŮ začalo rozrůstat?

Zpočátku se to tak jevilo… Jenomže já jsem byla v pátém ročníku a potřebovala jsem se věnovat pro změnu své diplomce a přípravě na státnice. Rozhodla jsem se, že vaření přeruším na neurčito a vrátím se k tomu, když bude ta správná chvíle…

A kdy přišla?

Původně se věnuji nakládání s odpady, strategiím zaměřeným na minimalizaci odpadu a zero waste konceptu. Při studiu jsem pracovala jako lektorka jógy. V blízkosti studia, kde jsem cvičila, byla restaurace. Tak jsem se jednou rozhodla, že se v této restauraci ze zvědavosti zeptám, jak nakládají s odpadem. Dali jsme se do řeči s majitelem restaurace, kterému jsem řekla i o JAPŮ, nějak to ze mě vypadlo, jemu se nápad zalíbil a začala nová kapitola.

Že by opět nový začátek? 🙂

Dalo by se to tak říci. Pro JAPŮ jsem konečně našla profesionální zázemí. Navíc se k nám v tom období přidala obchodní zástupkyně, která pro JAPŮ domluvila kolem 15 míst, kam jsme dodávali stále ještě pod názvem JAPŮ PAPŮ. Měla jsem řidiče, který nám jídla rozvážel. Konečně to nabralo grády, které jsem tomu chtěla dát.

Fungujete teď v této sestavě?

Po pár měsících se situace změnila a s majitelem restaurace jsme se v dobrém rozešli. Opět ale zafungovaly zákonitosti Vesmíru, a když jsem toužila najít nějaké nové zázemí, natrefila jsem na skvělou kuchyň na Letné v Praze. To byl moment, kdy jsem se konečně osamostatnila a založila si novou vlastní firmu.

Překážky v podnikání jako příležitosti k růstu

JAPU2Jak se umíš vypořádat se všemi změnami?

Každou změnu vnímám jako posun vpřed. Zpočátku jsem neměla k dispozici velký balík peněz, financovala jsem si vše z vlastních úspor z brigád. Byla jsem vyrovnaná s tím, že zpočátku budu muset fungovat v prostorech sdílených s jinými subjekty. Měla jsem ale to nejdůležitější – chuť pracovat a vařit.

Kde nacházíš motivaci k růstu?

Vždy, když se podívám zpět, uvědomím si, jaký krok vpřed jsem udělala. A to mě motivuje udělat další krok. Tato práce mě baví, dá se říct, že jsem se v ní našla. A našla jsem taky způsob, jak skloubit mé hobby s funkčním business modelem.

Od jógy směrem k vlastnímu podnikání

Působila jsi pár let i jako instruktorka jógy. Tvá cesta se tedy mohla ubírat i tímto směrem. Proč ses rozhodla skončit s jógou a vydat se na cestu businessu?  

japu..Paralelně s lektorováním jógy jsem se věnovala JAPŮ. Jóga i vaření mě bavily. V jistou chvíli jsem se potřebovala rozhodnout, které ze svých zálib se budu věnovat intenzivněji. Během jógové praxe jsem narazila na opravdového jógového guru. Na svých lekcích jsem mívala hodně začátečníku, guru mi pomohl pochopit, že mojí úlohou v józe je navést na cestu jógy jiné lidi. Během let jógové praxe jsem seznámila s jógou velké množství lidi, kteří u ní zůstali a rozvíjejí se tímto směrem. Myslím, že tuto svou úlohu jsem splnila velice dobře… Bylo to pro mě těžké rozhodnutí, ale pokračuji trochu jinou cestou, cestou vlastního projektu JAPŮ.

JAPŮ není jen o businessu. Vaření zdravého jídla formou svačin mi osobně dává obrovský smysl.

S lektorováním jsi skončila, cvičíš jógu pořád?

Jo, cvičím si teď sama pro sebe, toho se již nikdy nevzdám. 🙂 Vevnitř jsem pořád spojena s jógou.

Co nejdůležitějšího tě jóga naučila ve spojitosti s vlastním podnikáním?

Jóga mě naučila, že všechno je tak, jak má být. Věci se z nějakého důvodu dějí tak, jak se dějí, a pokud se něco nepodaří, je to proto, abychom se něčemu naučili. Všechny překážky, na které jsem natrefila v průběhu rozvíjení JAPŮ, mě osobně posunuly hodně vpřed. Nevnímám je jako negativa, naopak, přijímám je jako tu pravou zkušenost, kterou si mám projít.

Věřím absolutně na zákonitosti Vesmíru. Věřím, že když si člověk vytvoří nějakou vizi, které skutečně věří, všechno se spojí, aby ji uskutečnil.

JAPŮ spojuje zdraví a ekologii v jedno řešení

uskladnenie

Krabička JAPŮ je vhodná k opakovanému použití.

Studovala jsi nakládání s odpady a jako konzultantka se věnuješ aplikování Zero waste konceptů na lokální podmínky. V jaké formě propojuješ tyto znalosti s projektem JAPŮ?

Když jsem přemýšlela o obalu JAPŮ svačinek, rozhodla jsem se pro minimalistický obal. Nechtěla jsem, aby lidi platili za prázdný nafouknutý obal, jako bývá zvykem… Navíc šetřím místo při skladování, místo při přepravě a místo v zákazníkově lednici. Vybrala jsem krabičku, která je vhodná k opakovanému použití. V domácnosti se hodí jak na uložení různých drobností, tak i do mrazáku.

Měla jsi i negativní odezvu od lidí vzhledem k velikosti obalu?

Měla. Lidi hodnotí očima a při pohledu na krabičku se jim nezdá velikost porce. V JAPŮ krabičce je 200 gramů jídla. Lidi jsou zvyklí, že taková porce je opticky větší, a proto jsou trochu podezíraví, jestli toho jídla v krabičce není nějak málo… Ale na druhou stranu jsou lidi, od kterých se mi dostalo pozitivní odezvy, a oceňují, že konečně někdo přemýšlí i ekologicky, nejen marketingově. To jsou zákazníci, kterých si vážím.

Pro mě jsou zdraví a ekologie spjaté jako dvě strany jedné mince.

Kulinářské pikošky na závěr

  •         Zdravé vaření
z kuchyne

Vaření zdravého jídla formou svačin mi osobně dává obrovský smysl.

Jani, jaký je tvůj nejoblíbenější recept?

Z těch sladkých variant byl mým dlouhodobým favoritem černý rybíz, ale teď mám ještě nový recept: sladký švestkový JAPŮčko. Základem je kukuřiční kaše – polenta, se švestkami, mákem, zázvorem a maté, to mi hodně chutná.

To zní dokonale, něco jako nebíčko v puse. 🙂 

  •         Štědré vaření

Sdílíš svou chuť vařit s lidmi i v soukromí?

Občas se mi stává, že neodhadnu počet porcí a navařím toho nějak hodně. Několikrát jsem využila FB skupiny v rámci Letenské party Sousedské vaření, kde jsem nabídla navařené jídlo sousedům. Třeba nedávno jsem navařila hodně humusu, napsala jsem na zeď této skupiny, jestli si chce někdo pochutnat, a za chvíli přiběhly tři holky i s krabičkami. 🙂

Když si uvědomíme, kolik jídla v domácnostech skončí v odpadu, pochopíme skutečnou hodnotu této iniciativy sdílené ekonomiky. Rovněž je to způsob, jak občas vyjít z anonymity velkoměsta a pěstovat vztahy se svým okolím. Docela inspirativní! 🙂

  •         Vtipné vaření

Stal se ti někdy nějaký vtipný průšvih ve vaření?

Jednou, když jsem vařila na Veggie Parade, se mi stal průšvih při přípravě sladké varianty. Nějakým nedopatřením se mi v tabulce posunula desetinná čárka u koření. Takže jsem místo 30 gramů nasypala do jídla 300 gramů koření. Jenomže při přípravě ohromného množství porcí na akci mi to nepřišlo nijak zvláštní. Tak jsem to nasypala a zamíchala. Po ochutnávce jsem zjistila, že to již není jedlé. Tím kořením byl hřebíček. A ten je dostatečně výrazný již v malém množství.

Jak ses s tím nakonec vypořádala?

Bylo mi líto to vyhodit, a tak jsem přemýšlela, jak to ještě využít. Ještě jsem to trochu dochutila, vysypala na plech a upekla z toho buchtu. A představte si, že jsem našla nadšence, co tuto buchtu ještě tři dny jedli. Prý jim ta pronikavá chuť nevadila. 🙂 Na akci se sice sladké JAPŮ nedostalo, ale přece si kamarádi pochutnali.

Pár podobných příběhů k vyprávění má jistě každý, kdo občas něco uvaří.

Přejeme ti, aby se tvé kuchařské umění rozvíjelo cestou výjimečné chuti i nadále.

Vyhlídky do budoucna

ochutnavkaA jaké jsou tvé další plány do budoucna?

V létě 2016 otevírám vegetariánskou restauraci Vpoklidu, ve které budu prodávat i JAPŮ svačinky. Již dlouho jsem přemýšlela i o této možnosti, až si mě „shodou náhod“ tato možnost našla sama.

Čím bude restaurace výjimečná?

V rámci provozu restaurace plánuji rozvíjet uzavřený cyklus jídla. Budu nejen vařit, ale taky kompostovat a pěstovat bylinky, klíčit klíčky atp. Rovněž bude náš koncept vynikat tím, že pracujeme na strategii minimalizace odpadu.

To zní, jako by se opět spojil Vesmír a pomohl Ti uskutečnit Tvou vizi. 🙂 Taky ale vím, že je za tím hodně, hodně práce. Těšíme se do restaurace a přejeme hodně uvědomělých zákazníků a spolupracovníků!

/
Přečteno 663 x

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *