Poznejte 10 největších dogmat omezujících svobodu bádání současné vědy – očima vědce

Publikováno uživatelem

Jako jeden z mála vědců si Rupert Sheldrake klade otázky, nad nimiž jiní vědci odmítají vůbec uvažovat. A nezůstává pouze při otázkách. V knize Mylné domněnky vědy nabízí odpovědi, které vycházejí z jeho dlouholetého výzkumu v oblasti biologie a poznatků z filosofie a historie vědy. Tento průnik vědomostí mu umožňuje podívat se na vědu „jinak“, tedy v širších souvislostech a hlavně – svobodněji. Rupert Sheldrake se v knize Mylné domněnky vědy odvážil otřást materialistickou ideologií, na níž je dnešní věda postavena.

Sheldrake na začátku knihy Mylné domněnky vědy nezapomíná vzdát holt zjevným zásluhám a úspěchům moderní vědy. Uvádí, že právě poznatky vědy nám pomohly například zvýšit průměrnou délku života a snížit porodní úmrtnost. Věda zásadním způsobem vylepšila kvalitu života miliónů lidí na Zemi. Přesto vědu neidealizuje a zkoumá názory, které ji dnes svazují. Navíc popisuje vědu zevnitř – optikou vědce. A právě to je jednou z přidaných hodnot této knihy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Proč (a jak) se současná věda „mýlí“?

Hlavní proud současné vědy je uzavřen v domněnce, že jediná možná verze naší reality je hmotná realita. Vědomí považuje jen za vedlejší produkt mozkové aktivity. Vědci jsou těmito přesvědčeními natolik svázáni, že mnohé vůbec nenapadne je zpochybnit.

V úvodu knihy Mylné domněnky vědy vás Sheldrake seznámí s 10 dogmaty moderní vědy, které nyní omezují svobodu bádání. Za „nejmylnější“ vědeckou domněnku považuje předpoklad, že současná věda již zná všechny odpovědi. Domněnku, dle které jsou všechny základní otázky dostatečně prozkoumány, a nyní zbývá už jenom vyladit detaily.

Které domněnky považuje většina vědců za samozřejmost?

  • Vše je ve své podstatě mechanistické.
  • Veškerá hmota je nevědomá. Vědomí je jen iluzí, kterou vytváří fyzická aktivita mozku.
  • Dědičnost je předávaná pouze prostřednictvím DNA.
  • Mysl se nachází uvnitř hlavy a je pouhou aktivitou mozku.
  • Jediným léčebným systémem, který opravdu funguje, je mechanistická medicína.

O autorovi

Rupert Sheldrake, Ph.D., je britský vědec, který se zabývá výzkumem v oblasti biologie. Je autorem mnohých vědeckých publikací. Vystudoval přírodní vědy na Cambridge University. Později studoval filozofii a historii vědy na Harvardské univerzitě. Věnoval se výzkumu vývoje rostlin a stárnutí buněk na Ústavu biochemie univerzity v Cambridge.

Od roku 1981 se věnuje výzkumu vývojové a buněčné biologie. Zabýval se zkoumáním nevysvětlitelných jevů objevujících se v chování zvířat – například telepatickými schopnostmi psů a koček, výjimečnými schopnostmi poštovních holubů najít cestu domů a zdánlivými schopnostmi zvířat předvídat zemětřesení a tsunami. Následně studoval podobné jevy i u lidí (například zvláštní telepatie mezi matkou a dítětem nebo telepatie související s používáním mobilních telefonů). Ačkoliv některé z těchto experimentů hraničí s oblastí parapsychologie, Sheldrake je zkoumá z pohledu biologa.

Své experimenty provádí v přirozeném prostředí zkoumaných jevů, nikoliv v laboratoři. Výsledky, ke kterým dospěl, publikoval v knize Sedm experimentů, které by mohly změnit svět a Váš pes to ví (Jak psi poznají, kdy se jejich pán vrací domů). Některé zajímavé experimenty jsou popsány i v knize Mylné domněnky vědy.

P8290033

Věda a moc – vědci již nejsou středověkými „hledači pravdy“

Po druhé světové válce se věda dostala pod křídla státu, který ji financuje. Kromě dotací ze strany vlády je podporována taky investicemi obchodních společností. Vlády a obchodní společnosti neplatí vždy vědce a jejich výzkumnou činnost ze zájmu o čisté poznání. Většina finanční podpory vědy zkrátka následuje nadčasový výrok F. Bacona

Vědění je moc.

Vědci již nejsou středověkými „hledači pravdy“. Jsou to lidi, kteří soupeří o finanční zdroje, uznání a prestiž. Navíc jsou svázáni různými předsudky, strachy, ambicemi a jsou vystaveni tlaku své vrstevnické skupiny. Navíc některé dravé farmaceutické společnosti nabízí obrovský honorář vědcům, kteří se podepíší pod studie nebo články z produkce společnosti, jen aby zvýšili důvěryhodnost svých tvrzení. I vědci jsou zkrátka jen lidé.

Dnešní věda se snaží být tak silně objektivní, až potlačuje roli subjektu v poznávání reality

Jsme naučeni vědu idealizovat a vědce vnímáme jako ztělesnění objektivity. Pak nám lehce uniká, že samotná mysl subjektu (vědce) může v daném vědeckém zkoumání sehrát zajímavou roli. Přehnaný důraz na „objektivitu výzkumu“ již dlouho podkopávají i poznatky z kvantové fyziky, které naopak naznačují zásadní roli pozorovatele při poznávání reality. Navzdory tomu, že již téměř 90 let máme poznatky o principu neurčitosti z kvantové fyziky, role subjektivního prvku v poznávání reality se do vědecké praxe promítá jen velice těžce.

Iluze objektivity se do vědy zcela nenápadně vplížila již v 19. století. Rupert Sheldrake tvrdí, že zhruba v tomto období se ve vědeckém vyjadřování začal používat trpný rod. Budil dojem neosobnosti, profesionálního odstupu od objektu zkoumání, a tedy větší „objektivity“. Jistě jste se s tím potkali, ani dnes není používání trpného rodu pro zdůraznění „objektivity tvrzení“ žádnou výjimkou (i když se od toho konečně upouští). V médiích někdy slyšíme „Byla provedena studie“ místo „Vědec XY (subjekt) pozoroval Z (objekt) a dospěl k těmto závěrům…“

Navíc se výsledky vědeckého zkoumání zkreslují při publikování dat. Publikací projdou jen ty „nejlepší“ výsledky, nikoliv všechny. Sheldrake prováděl neformální průzkum, kterým zjistil, že k samotné publikaci se ve většině oborů dostane 5–10 % všech výsledků.

Probuzení z newtonského spánku

Představy o hmotné a neměnné povaze atomu se již otřásly v základech. Dle moderních výzkumů je hmota vysoce zhuštěnou energií, kterou je možné proměnit v jinou formu energie. Stojí to za prozkoumání. Jednou z možností tohoto zkoumání může být pozorování lidí v průběhu půstu. I když v dlouhých intervalech nepřijímají hmotnou stravu, fungují zcela normálně a zdravě. O dlouhodobých půstech jsme si povídali i s holistickou léčitelkou Soňou Hájkovou, která nám zprostředkovala své osobní zkušenosti s půstem a proměnou jejího vědomí.

Proč se dívat na jevy více celostně?

kniha s dekouPředstavte si, že dokonale zanalyzujete geny poštovního holuba. Přesto nedokážete předpovědět jeho přesné chování. Nejdříve ho totiž budete muset zabít a rozdrtit na tkáně, které pak podrobíte průzkumu. Jenže celá struktura je již zničena – a pouhou analýzou jeho molekul se nedozvíte nic o chování a účelu samotného holuba. I kdybyste prozkoumali všechny jeho části, i ty nejmenší, nedozvíte se nic o interakcích mezi nimi.

Sheldrake v knize Mylné domněnky vědy vysvětluje, proč je vždy důležité pochopit celek, nikoliv pouze jeho část. Špatný úhel pohledu vás totiž může dovést k neúplným nebo mylným závěrům.

Tunelové vidění mechanistické medicíny

Současná medicína předpokládá, že všechny živé organismy jsou fyzicko-chemickými stroji. Systém materialistické medicíny tedy zaměřuje svou pozornost jen na fyzickou a chemickou stránku člověka. Řešení všech nemocí zredukovala na vykonávání operací a předepisování léku, což je nepostačující a dlouhodobě neudržitelné. Vše, co do tohoto modelu nezapadá, mechanistická medicína přehlíží.

Materialisti jsou vůči alternativním léčebným systémům, jako například homeopatie, TČM a jiné, velice skeptičtí. Pozitivní výsledky těchto systémů považují za výsledek placebo efektu.

Co se nám však placebo efekt snaží naznačit? Že důvěra v sebe sama (své regenerační schopnosti) nebo v něco, co člověka přesahuje, jeho naděje, motivace a subjektivní pohled hrají v procesu léčby významnou roli. Naše nemoci nejsou jen záležitostmi fyziky a chemie.

Pokud bychom jako lidi skutečně fungovali na principech materialismu, pak by k placebo efektu docházet nemělo, nemyslíte?

V knize Mylné domněnky vědy se dále dozvíte…

  • O vztahu mezi mozkem a myslí (pro mě jedna z nejzajímavějších kapitol)
  • O výzkumu z oblasti neurologie, který poukazuje na to, že paměť a intelekt jsou nezávislé na velikosti mozku
  • O tom, jak je možné, že lidi umí vycítit, že se na ně někdo dívá zezadu
  • O telepatickém spojení mezi lidmi (vsadím se, že se vám někdy stala situace, kdy jste mysleli na svého přítele a on vám v tu chvíli zavolal)
  • Více o placebo efektu – dokonce i o placebo operacích (mě osobně tato část knihy hodně zaujala)
  • O budoucnosti vědy a směru, jakým by se věda mohla a měla ubírat

Sheldrake nezůstává v pozici kritika, ale popisuje směr, jakým by se věda mohla ubírat. Věda by se měla vrátit ke své podstatě, kterou je svoboda bádání.

P8290041

Vzkaz pro skeptiky

Není výjimkou, že si skeptici nedají tu námahu, aby si pozorně vyslechli všechny předložené důkazy.

Cílem skeptiků v praxi není objevení pravdy, ale odhalení chyb jiných lidí. Skepticismus hraje důležitou roli ve vědě, náboženství, školství, obchodě a podnikání, žurnalistice, politice, právním systému a zdravém rozumu. Je však třeba mít na paměti, že se často stává zbraní, která slouží individuálním zájmům některých jedinců či firem anebo k prosazení nějakého názoru.

Za zmínku stojí komentář pod článkem o půstu, který jsme dostali od čtenáře s přezdívkou Odborník. Svými přesnými argumenty jednoznačně zamítnul možnost půstu. Půst jako jev sice popřít můžeme, ale to nás nikam neposune. Pořád jsou mezi námi lidé (v Česku i na Slovensku), kteří umí přijímat místo hmotné stravy jakousi formu energie.

To, co potřebujeme, je otevřít se svobodnému bádání a probudit v sobě zvídavost – jak odborníci, tak i my, laici.

Komu knihu doporučujeme?

Kniha R. Sheldrakea Mylné domněnky vědy podnítí k zamyšlení i toho nejzarytějšího materialistu. Proto knihu doporučujeme jako dárek rodičům nebo přátelům, kteří pořád žijí v okovech materialismu. Čistě materialistické ponětí reality má totiž vliv nejen na životní styl člověka, ale i to, jak k sobě a svým problémům (zejména zdravotním) přistupuje. Vnímá se v pozici oběti, která je manipulována geny, proti nimž nic nezmůže. Proto většinou volí lhostejný postoj vůči svému zdraví.

Kniha je nabitá zajímavými experimenty, myšlenkami a odbornými fakty. Větší potěšení z ní budou mít intelektuálové, kteří v sobě mají nějakou touhu po poznání. Ti, kteří se rádi vzdělávají, i když dávno odrostli školním lavicím. Zkrátka zvědavci. A taky tuto publikaci ocení lidi, kterým na jejich zdraví záleží a jsou ochotni se v oblasti biologie víc vzdělat, nikoliv se jen spoléhat na rady zvenčí.

/
Přečteno 673 x

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *