Pohrávali jste si někdy s myšlenkou využít služeb life-kouče? Pokud ano, pak se vám nejspíš v hlavě vynořila představa příjemného posezení v dokonale bezpečné atmosféře jeho (nebo vaší?) kanceláře. Sedíte v křesle nebo na gauči, pijete mátový čaj a zkušený odborník vám bedlivě naslouchá a tu a tam vás ve vašich úvahách usměrní. Ne každý koučink ale probíhá takto… Jirka Veselý je life-koučem, který pomáhá lidem v osobním rozvoji originálním způsobem – formou doprovázených poutí přírodou. Pokud se vydáte na pouť s Jirkou, očekávejte novou dimenzi vlastního poznávání. Místo „kafíčkového povídání“ se připravte na skutečné prožitky a zkušenosti procítěné naplno všemi smysly. V přírodě totiž probíhá life-koučink trochu jinak. Není o dokonalém pohodlí. Poutník je vytržen z běžné rutiny své každodenní reality a ocitá se v novém prostředí. Během intenzivního celodenního putování může příroda doslova hrát ve váš prospěch. A vnímavý kouč toho dokáže využít. Ukáže vám přírodní inspirace, které naplno otevřou vaše vnímání okolní reality i sebe sama. Jste připraveni na pouť svou vlastní krajinou?
I. Jirkův příběh: cesta ke skutečnému sebeuvědomění a nalezení vlastního poslání bývá jako spirála.
Jirko, jak bys v jedné větě charakterizoval life-koučink formou doprovázených poutí?
V podstatě se jedná o formu komplexního víceúrovňového koučinku s terapeutickými prvky, který je zaměřený primárně na osobní rozvoj, ale s jistým spirituálním přesahem.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
Co pro tebe osobně doprovázené poutě (jako forma koučinku) znamenají?
Celý život mě to táhne tímto směrem. A právě v doprovázených poutích jsem nakonec našel svůj vlastní rovnovážný stav mezi způsobem mého myšlení, tvůrčím jednáním a společenským přínosem. Každá pouť totiž pro mě představuje unikátní příležitost zas a znova propojit vše, co mě formuje a neustále utváří, v čem se mohu plnohodnotně realizovat a co je prospěšné a přínosné i pro všechny mé klienty – poutníky.
A jak ses dostal k této – v našich končinách netypické – formě koučinku?
Když už jsem dlouho přešlapoval na místě v hledání mé vize a poslání, tak mi jednoho večera nechala má milovaná žena otevřený článek k přečtení s tím, že se domnívá, že to celkem trefně vystihuje mou situaci. Nemýlila se, měla naprostou pravdu, ostatně jako již tolikrát předtím i poté 🙂 Poutavý článek pojednával o podobenství psychospirituální krize s kuklou motýla. Nebylo třeba nic víc, než si prostudovat nabídku služeb samotného autora, kterým není nikdo jiný než zkušený průvodce Honza Bím, abych záhy zjistil, že ho už nějakou dobu znám, máme mnoho společného a že mimo jiné nabízí i samotnou výuku nových průvodců. Bez nejmenšího zaváhání jsem ho okamžitě oslovil s prosbou o setkání a on mi vzápětí nabídl mou vlastní první pouť pod jeho vedením. Honzovi tak patří můj veliký dík za naše společně strávené chvíle.
Jaké okolnosti v tvém životě spustily psychospirituální krizi?
Po dostudování ČVUT jsem strávil deset let v korporátním světě plném iluzí (tedy alespoň já jsem ho tak vnímal a doposud vnímám). Sterilní každodenní realita „korporátu“ se diametrálně odlišovala od toho, co jsem ve své pravé podstatě doopravdy prožíval a pociťoval. Zde jsem si silně uvědomil, jaké důsledky může mít na člověka dlouhodobé působení NE-zdravé a ve velké míře naprosto NE-mocné a rigidní atmosféry zaměstnání v korporaci.
Co se s tebou dělo během tohoto období, kdy si tak silně pociťoval vnitřní nesoulad (disonanci) mezi tím, jak se cítíš a co doopravdy každý den děláš?
Musím přiznat, že to bylo naprosto otupující období s intenzivním působením na mé smysly. Zejména pak na mou intuici a vnitřní navigační systém, které pomalu ale jistě ztrácely schopnost tvořit zdravý úsudek a udávat mému životu směr.
A jak jsi nakonec svůj vnitřní navigační systém „vrátil do provozu“?
Když už jsem se téměř smiřoval s naprostou beznadějí, přišla náhlá změna v podobě nečekané pracovní relokace k jinému klientovi (jen tak mimochodem, ten měl ještě monstróznější korporátní přístup než ten předešlý :-). A přestože všichni členové shodného projektu seděli v jednom open space, mně se zázračně dostalo místa na druhém konci budovy – přímo naproti v té době erudovaného manažera se vzhledem vyholeného jogína.
Tento „manažér-jogín“ mě místo standardních „vele-důležitých“ projektových aktivit začal poutavě a nenásilně zasvěcovat do tajů permakulturního vnímání reality. V ten okamžik mi to seplo a já znovu procitl ve své touze k osobní svobodě na všech možných úrovních. Právě permakultura dala širší smysl všem mým do té doby spíše teoretickým poznatkům a filozofickým úvahám. Pocítil jsem neochvějnou vírou a odhodlání učinit skutečné kroky vedoucí k radikální změně mého života. Tím byla započata silná vlna osobní transformace.
Dnes už podnikáš samostatně a vytváříš si různorodé portfolio aktivit. Také působíš jako life-kouč. Co tě naučil tento postupný přechod od práce, která tě ubíjela, k takříkajíc vlastnímu poslání?
Až mnohem později jsem pochopil, že nelze přeskakovat jednotlivé životní etapy.
Z vlastní zkušenosti vnímám, že většina z nás, kteří kráčíme po své cestě k naplnění a seberealizaci, stoupá po tzv. spirále skutečného uvědomění – od mnohdy až zotročeného systému většinového Zaměstnání, přes různě víc naplňující formy Povolání až k objevení kýženého Poslání.
Jaké emoce se dle tebe spojují s objevením vlastního poslání?
Pociťuješ nefalšovanou radost. Radost z toho, že jsi znovu objevil sám sebe, své hodnoty i to, kým doopravdy jsi. Radost ze zjištění, kde se nachází tvůj největší potenciál, který dokážeš využít ve prospěch svého okolí. Prožíváš pocity vnitřního naplnění. Začínáš konečně žít v souladu se svým původním předurčením.
Skutečně hezký popis! Tvůj příběh má tedy šťastné rozuzlení. Dnes pomáháš jiným v objevování jejich vlastního potenciálu. Pomáháš si přitom tím největším zdrojem inspirací – Přírodou. Pojďme si teď promluvit víc o tom, jak vypadají tvé doprovázené poutě.
II. Doprovázené poutě přírodou: během poutí může příroda doslova hrát ve prospěch poutníka. A vnímavý kouč toho dokáže plně využít.
V čem se vlastně odlišuje doprovázená pouť krajinou od „obyčejné turistiky“?
V prvé řadě si každý poutník ještě během přípravy na pouť vědomě stanovuje konkrétní záměr poutě. Existence záměru je pro poutě naprosto nezbytná a klíčová.
Když vyrazíš jen tak na špacír nebo vandr, obyčejně si nekladeš příliš ambiciózní cíl. Tvým cílem je možná tak efektivně se vyrovnat s terénem, počasím, případně noclehem. Většinou si jdeš ten čas jen tak mimoděk „užít“. Pouť ale vypadá úplně jinak. A to hlavně díky tomu, že si poutník předem jasně a co nejpřesněji stanoví osobní záměr poutě.
Mohl bys uvést příklady záměrů, které si dávají tví poutníci před poutí?
Obvykle vycházejí ze stěžejních osobních (ne)rozhodnutí, milníků nebo životních křižovatek, kterým jsme všichni vystavěni. Další záměry vycházejí z přechodových stavů, změn prostředí, podmínek, událostí atp. Zpravidla záměr vyjadřuje snahu o nalezení nového směru v životě, životního elánu, poslání, vize. Dále se pak vyskytují různé záměry týkající se osobních vztahů, rodinné či pracovní situace, tzv. zdravý life balancing, vlastní spokojenost, pocit naplnění a uplatnění, ale i např. jak se cítit více v harmonii s přírodou. Každý má vždy to své aktuální téma čistě individuální.
Co dál kromě záměru odlišuje pouť od turistiky?
Samotná příprava na pouť, jak jsem už naznačil. Ta spolu se záměrem tvoří nerozlučnou dvojku a jedno bez druhého téměř nefunguje. Ostatně to nejvíce vždy pocítí poutník samotný…
Na svých stránkách skutečně pečlivě popisuješ, co všechno by si měli tví poutníci zhruba týden před poutí „zvědomit“ – vzpomínky, současnou situaci, vztahy… Proč je tato příprava na pouť tak důležitá?
Řečeno víc investorsky, od množství energie investované do přípravy na pouť se odvíjí celý výnos, který se poutníkovi dostaví na konci poutě (a samozřejmě i po ní). Tím jsem si naprosto jistý.
Nebo ještě jiný příklad. Je to stejné, jako když hraješ představení v divadle. Záměr je tím hlavním motivem, důvodem, proč (a pro koho) celé představení plánuješ. Příprava je ti pak scénářem pro danou roli či představení. Takže tvoří jakýsi návod, podle kterého pak celé divadlo hraješ.
Příprava poskytuje poutníkovi vhodnou příležitost zrekapitulovat si dosavadní počínání a z toho dost často plynoucí aktuální rozpoložení. Slouží tak jako odrazový můstek nebo startovní čára, od které se můžeme s poutníkem odpíchnout na začátku poutě. To nám následně napomáhá k dosažení vytyčeného záměru poutě. Doporučuji se proto vždy řádně připravit a od toho se pak i odvíjí celá pouť. Nejen její průběh, ale i vše, co tomu předchází a samozřejmě hlavně i následuje.
III. Pouť tvojí krajinou: Neváhej a vkroč do nové dimenze vlastního poznání.
Mohl bys blíž popsat roli kouče na doprovázené pouti?
Má role je správně pojatá spíše jako doprovázeč než jako průvodce. Průvodcem je totiž každý klient-poutník sám za sebe. Nikdo jiný nezná sám sebe lépe než právě on nebo ona. Každý je za sebe tím nejlepším expertem na vlastní životní příběh a roli, kterou v něm zastává.
Já zde podporuji celý ten proces s naprostou důvěrou v okolní krajinu, která je k nám stále štědrá a nabízí nám množství vjemů k povšimnutí.
Jakou roli tedy hraje samotná příroda během poutí?
Nesmírně důležitou. Krom naprosto zklidňující atmosféry a harmonizujícího prostředí je schopna nás i léčit. Pokud bychom zůstali při divadelní metafoře, pak je příroda neméně důležitou součástí představení – každé scéně poutě totiž vytváří originální kulisy. To má na nás ve výsledku ohromný vliv, aniž bychom si to leckdy uvědomovali.
Mohl bys blíž popsat působení těchto přírodních kulis na poutníka během poutě?
Uvědom si, že během poutě je poutník vytržen z běžného denního režimu, a tudíž i z jeho běžného vnímání reality. Najednou už nesedí v pohodlí kanceláře. Dostává se pod vliv silného působení přírodních jevů a všeho, co je s tím spojené.
Příroda během poutí může doslova hrát ve prospěch poutníka. A vnímavý kouč toho dokáže využít. Dokáže ve vhodné chvíli (často úplně nečekaně) poutníka zastavit a zaměřit jeho pozornost na zajímavé přírodní úkazy (např. stromy, zvířata, terénní úkazy, architektonické prvky a podobně), které mu obvykle unikají, neboť je často hluboce ponořen do vlastního přemítání.
Příroda tak vlastně funguje jako vhodná předloha pro vytváření reálných příkladů ze života. A tím, že máš po boku někoho, komu lze otevřeně důvěřovat a kdo je ti pro všechny události, které během poutě nastanou vždy plně k dispozici, získáš významnou podporu a nadhled nad celou situací. Tím vším se vytváří ideální prostředí pro sebereflexe poutníka.
Děláš poutě i o víkendech, nebo jenom v pracovní dny?
Zpravidla se snažím respektovat přání klienta, současně však i mé rodiny. Cením si času stráveného s našimi dětmi a často je původní přání na pouť, zda je možné ji strávit o víkendu. Pokud jde o vícedenní poutě, lze využít částečný překryv víkendu s pracovním dnem. Většinou ale dojdeme společně k závěru, že nejvhodnější termín je stejně v průběhu pracovního týdne. A to hned z několika důvodů.
Za prvé si klient více váží investovaného času a tím úměrně i vložených prostředků, nejen finančních.
Za druhé, je pak mnohem více znát, že je dotyčný ochoten skutečně podstoupit vnitřní transformaci, a ne jen tak absolvování ledajaké procházky.
A za třetí – to si mnozí zcela neuvědomují – že je přes týden příroda mnohem klidnější a hlavně liduprázdnější. Jak by se ti např. líbilo jít do lesa na svou pouť a neustále při tom zakopávat o houbaře, pejskaře, kolem svištící cyklisty a všudypřítomné turisty? Obzvláště pokud si poutník vybere zajímavější turistické místo. O víkendu je téměř nemožné, abychom tam byli sami ideálně nikým nerušeni, ponořeni do vlastního nitra a obklopeni harmonizující přírodou. V klidu si mohli spočinout, kdekoliv nás to napadne.
A co poutě v zimě?
Ano, je to možné, poutě jsou celoroční záležitostí bez ohledu na stav aktuálního počasí. A to je na tom také parádní, ta neskutečná variabilita a nevšední možnosti, skýtající pobyt v přírodě ve všech ročních obdobích. Ostatně se tak vše odvíjí v duchu moudrého přísloví „Není špatné počasí, jen špatně oblečený poutník.“ 🙂
Jak probíhá samotná cesta krajinou? Do jaké míry je pouť naplánovaná (např. místa, kde se budete s poutníkem zastavovat a povídat si a podobně)?
Jak už jsem zmiňoval, poutník je vlastně sám sobě hlavním průvodcem a jedno z mých pravidel je, že si také volí místo, úroveň, délku, směr a tempo poutě, včetně cíle, kterého chce dosáhnout, a to jak místopisného, tak i v záměru předem vyslaného. Stejně tak jsou výhradně v jeho režii i zvolená témata, protknutá hlubokým mlčením nebo třeba intenzivním soustředěním a samozřejmě i míra otevřenosti našeho společného sdílení. Nikdy předem nelze pevně určit, jak se pouť bude odehrávat, nicméně hodně záleží na míře připravenosti a aktuálním rozpoložení poutníka. Většinou je tak pouť zcela spontánní a necháváme se vést našimi kroky s plnou podporou okolní krajinou a jejími organickými projevy. Vše se tak odehrává v souladu s přírodou, životními cykly a získanými prožitky.
Víc o Jirkovi a jeho víceúrovňovém koučinku si můžete přečíst na jeho webových stránkách www.veselyjirka.cz, kde najdete informace o doprovázených poutích přírodou i zajímavé reference a zpovědi jeho klientů-poutníků.
