Zapomeň na nudné lopocení ve fitku. Vyměň ho za přirozený trénink venku (ukážu ti, jak na to)

Publikováno uživatelem

Miluju dobrodružství a různorodost přirozeného tréninku venku. I proto se mi již delší dobu dělá mírně špatně z celé komerce fitness průmyslu – z jeho suplementů, stylovosti místo funkčnosti, estetiky těl místo připravenosti k akci, obrazovek a displejů na každém druhém metru čtverečním plochy fitka, reklam a všeho mezi tím.

Zároveň ale vidím, jak pomalu, ale jistě roste počet lidí se zájmem objevovat metodu přirozeného tréninku venku. Nechtějí být připoutáni permanentkou k jednomu místu. Jejich tréninková aréna se pořád obměňuje – jednou je to street workoutové hřiště, jindy zase park nebo les a někdy obyčejné schody anebo jakýkoliv zajímavý městský prostor ke cvičení.

Co vše prožiju během jednoho přirozeného tréninku venku?

5.20 ráno mi zvoní budík (Nekoulej očima. Čti dál a pochopíš, proč má pro mě trénink za ranního rozbřesku kouzlo).

Tak za 15 minut už stojím venku a převážně krouživými pohyby vháním krev do svalů ztuhlých po spánku. Ospalé tělo se pomalu probouzí k životu.

Během rozcvičky si uvědomuju, jaký rozdíl je mezi městem ráno a přes den. Teď je všechno ještě tiché, město se teprve začíná probouzet do nového dne. To ticho mě zklidňuje.

Ve chvíli už klusám parkem a sleduju, jak první sluneční paprsky zalévají chodník. Krása…

Já to ale stáčím do lesíku poblíž parku, kde pořád vládne noční šero. Cestou míjím překvapeného bažanta, který se skřehotem mizí někde v houštině. Vběhnu do lesa a mé oči si musí chvíli zvykat na přítmí. Aha – černá veverka! A už ji nevidím.

Pak chvíli běžím ve volném tempu a rozhoduju se, jestli dám free run lesními stezkami, i když je v lese pořád docela tma. Tak jo, jdu do toho. Tiše a v plné koncentraci si to kličkuju mezi kmeny stromů a přeskakuju jejich kořeny čnějící ze země. Za chvíli mě to začíná tak bavit, že po ranní ospalosti není ani stopy. Běh přerůstá téměř do sprintu. Vyběhnu z úzké lesní stezky na stabilní lesní chodník a chvíli poslouchám svůj dech.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Fajn, to by bylo. Vyjedu z lesa a vracím se do parku. Zuju si běžecké boty a užívám si otisk ranní rosy na chodidlech. Začnu cvičit kalistenické cviky, které mě právě napadnou: bulharské dřepy s jednou nohou opřenou o lavičku, shyby, dipy a pak přítahy nahoru k dřevěnému břevnu, jehož účel v parku mi není zcela jasný, ale nejspíš slouží jako průlezka.

To už kolem mě tu a tam proběhnou první ranní běžci. Ještě pořád jsem ale na cvičišti sám, a tak zařadím několik základních posilovacích cviků z parkouru (které bych se možná trochu styděl cvičit, kdyby byl kolem mě provoz lidí).

Děláš ve fitku zkracovačky pořád dokola a příšerně se při tom nudíš (jako já kdysi)? Zkus raději tohle – dej se do pozice kliku a začni po čtyřech „pochodovat“ tak 30 m dopředu. A pak pozpátku dozadu. Lehké? Pak to udělej ve formě spidermanovských kliků. Tvoje břicho bude v plamenech – a hlavně se nebudeš nudit… Že se na tebe budou lidé divně dívat? Ve fitku asi jo. Ale když cvičíš venku a brzo ráno, není to tak špatný.

Poté, co jsem skončil s „plazením“ po malé stezce v parku, sedám si na chodníku na zadek. Narovnám záda a pak rukama pomalu nadzvedám zadek a nohy a posouvám se vpřed. Další fantastický cvik na posilnění středu těla a bederních zpevňovačů (které s žádným strojem nebo závažím ve fitku prostě neprocvičíš).

Spokojený si ani nezuju zpátky boty a naboso doběhnu k baráku. Na trávě si dám ještě závěrečné protažení. A doma jako obvykle – studenou sprchu.

Na druhý den už zkouším na jiném malém sportovním hřišti bouldering na lezecké stěně a zlepšuju se na hrazdách.

Že v mém tréninku chybí činky nebo jiná závaží přesně do ruky? A také ultramoderní posilovací stroje? A žádný běžecký pás. To je pravda, přestal jsem se lopotit ve fitkách jenom proto, aby mi po čase vyskočily na různých místech těla hezké svaly.

Ne, není to tak, že bych chtěl, aby měla od zítra všechna fitka zavřeno. Sám do nich někdy zabloudím, zejména v zimě. Ale poté, co jsem začal pravidelně cvičit venku, jsem došel k závěru, že koncept běžného fitness centra je vlastně jenom komerční bublina a převážně postrádá smysl pro reálný život. Alespoň pro ten můj. Cvičení uvnitř fitka na strojích nebo s nářadím mě okrádá o zážitek z něčeho mnohem skutečnějšího, co najdu jenom „tam venku“.

Šedá realita uvnitř fitness centra vs. svět nekonečných možností „tam venku“

Většina pravidelných fitness sportovců ale pořád věří „fitness domněnce“, že pro dobrý workout přece jenom potřebujeme alespoň nějaké vhodné pomůcky. Když ne ultra moderní mašiny, pak alespoň kladky nebo nějaká závaží.

Opravdu ale potřebujeme navštěvovat fitness centrum kvůli jeho vybavení?

S cvičením ve fitku je to podobně, jako kdyby spisovatel navždy vyměnil tužku a papír za ťukání do klávesnice laptopu. Laptop je dnes pro spisovatele prakticky nepostradatelný. Ale ono je lepší si nejdřív trochu „ušpinit ruce“ načmáráním prvního textu na papír předtím, než začnete psát na čisto. Na papíře je více svobody a prostoru pro spontánnost, kreativitu a seberealizaci – vaše tužka umí vykouzlit jakoukoliv skicu, myšlenkovou mapu, poznámku na boku strany…

Spontánnost, kreativita a seberealizace

Umělé prostředí fitness centra nás o tyto důležité kvality pohybu připravuje. Do fitka si chodíme „pro krásu“, nikoli „pro radost“. Mainstreamová fitness kultura je o vzhledu (estetice) postavy, nikoli o funkčnosti těla. Chápu, je mnohem výdělečnější budovat povrchní kulturu krásy těla než kulturu užitečného těla připraveného čelit všestranným výzvám. Průměrný návštěvník fitka netrénuje proto, aby získal užitečné dovednosti, ale proto, aby „dobře vypadal“, a hlavně aby „bylo vidět, že chodí cvičit“. Fitness trénink uvnitř je už dlouho primárně o dřině a rutině, nikoli o užívání si pohybu. Za vše mluví příslovečné řečení „no pain, no gain,“ které provádí borce rutinním tréninkem založeným na navyšování váhy.

Chlapi z posiloven jsou často pouhé chodící „hory“ masa. Jejich svaly mají objem, ale jejich šlachy jsou slaboučké a klouby opotřebované. Zkuste si představit typického „napumpovaného“ krále posilovny, jak dělá dřepy na jedné noze a dotýká se zadkem paty. Nebo vystřelí pružný muscle-up. Nebo si svižně zaběhne pár kiláků, než vůbec dojde na místo, kde se rozhodne zacvičit si.

Fitness nadšenci trénující venku jsou jiní – při trénování venku nejde o soutěživost a ego. Nemusíš se s nikým srovnávat. Místo toho trénuješ svou vynalézavost při vymýšlení přirozených cviků a buduješ všestrannou fyzickou kondici.

Kým jsi ty?

Kraluje tvé tréninkové filosofii dvojice „růst a bolest“? Pak nejspíš trénuješ uvnitř fitka. Tam venku to ale může být jinak. Venku může kralovat tvoje kreativita a spontánnost.

hrazdy-rano

Park a hřiště za ranního rozbřesku.

Zvaž tyto myšlenky o metodě přirozeného tréninku venku:

  • Venku trénuješ přirozeně – máš chuť dělat pořád nové cviky a pohyby se zapojením všech elementů okolního prostředí (lavičky, kmeny stromů, hrazdy, workoutová hřiště, kopce, schody, trávnaté plochy, běžecké stezky, aleje stromů…). Toužíš pořád objevovat nová místa vhodná pro cvičení. Uvnitř tě čekají přesné série, opakování a intervaly. Venku tě naopak čeká svoboda a svět téměř neomezených možností.
  • Při tréninku venku cvičíš i svou mysl. Cvičení venku vyžaduje tvoji soustředěnost a inteligenci. Pozoruješ své okolí a aktivně hledáš místa vhodná pro cvičení. Adaptuješ se na aktuální podmínky tady a teď – cvičíš s tím a na tom, co je kolem tebe k dispozici.
Co vidíš? Koše na odpadky? Já vidím prostor mezi nimi - perfektní na cvičení dipů.

Co vidíš na fotce? Na první pohled dva obyčejné koše na odpadky, že? Já vidím i prostor mezi nimi – perfektní na cvičení dipů.

  • To chce mnohem větší dávku vynalézavosti než rutinní tréninky uvnitř toho samého fitka, které si tě přivázalo na celý rok permanentkou… A vůbec – proč myslíš, že existují permanentky? Protože fitka všude na světě řeší stejný problém – rapidní úbytek návštěvníků v druhé půlce roka. Lidi prostě nebaví chodit pořád na to samé místo a dělat ty samé věci… Až příliš nápadně to připomíná práci… Většina z nás je po většinu dne někde zavřená. Proč se dobrovolně necháváme zavřít ještě i ve fitku, zejména když je venku tak hezky? 🙂
  • Trénuj venku hlavně pro radost a buduj užitečnou kondici. Když vyrážíš ven, zapomeň na smýšlení typu „dnes musím udělat… XY opakování, sérií, cviků.“ Tvým cvičištěm je teď celé město. Tomu přizpůsob i styl tréninku – místo omezování sebe sama spontánně vytvářej výzvy dle místa, kde jdeš trénovat. Užívej si čirou radost z pohybu. Začni trénovat s cílem naučit se něco nového se svým tělem.
lano-opt

Místo svalů se soustřeď na rozvoj přirozených schopností, které nám tisíce let umožňovaly přežít – trénuj běhy, plavání, skoky a přeskoky, šplh, lezení, shyby, zdvihy, házení, explozivní sílu, koordinaci těla, hbitost, reflexy, flexibilitu… možností pro zlepšování přirozeným tréninkem je milión.

Co všechno se dá venku dělat a dokázat?

Inspiruj se třeba tímto promo videem – v hlavní roli skáče, leze, plave a cvičí Erwan Le Corre, zakladatel metody přirozeného tréninku „MovNat“.

Erwan věří, že každý z nás má přirozené právo být silný, zdravý, šťastný a svobodný. Toto propojení nazývá „pravá podoba člověka“.

S tím, jak se budeš všestranně zlepšovat, se nevyhnutelně dostaví i estetika postavy. To už ale na ní nebudeš závislý. Tvé sebehodnocení se totiž bude odvíjet od tvých schopností… 

/
Přečteno 939 x

Komentáře 1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *