Tento článek není o důvodech, proč byste měli začít s otužováním. Nebudu zde psát o početných benefitech pravidelného otužování pro naše zdraví. Nenajdete zde ani statistiky, které by dokazovaly blahodárný vliv otužování na naše fyzické tělo. Tento článek je jiný. Je určen vám všem, kteří už o výhodách otužování dávno víte, toužíte s otužováním začít… Ale… ještě pořád jste s ním nezačali. Z velice prozaického důvodu – je Vám to zkrátka nepříjemné. V tomto článku Vám odhalím můj vlastní recept, jenž mi umožnil začít a vydržet s otužováním. Ale ne jenom to – tento recept mi umožnil si otužování UŽÍVAT.
Ozdravte se pomocí otužování
Otužování ve sprše představuje skvělý minimalistický příklad toho, jak můžeme ozdravit své fyzické tělo každý den, aniž bychom museli vynakládat jakýkoliv extra čas nebo peníze.
Sprchování je činností, které věnujeme svůj čas (téměř) každý den. Předpokládejme, že ve sprše trávíme průměrně 5 minut denně. Pak každý rok ve sprše strávíme průměrně 30 hodin. To je víc než jeden den. Představme si, že bychom tento čas využili jako příležitost ozdravit naše fyzické tělo.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
Dnes je to již téměř rok, co se pravidelně revitalizuji sprchováním ve studené nebo úplně ledové vodě. Nebylo to ale jednoduché. Když ze mě opadlo počáteční nadšení pro věc, myslel jsem, že to vzdám… Pak mě ale napadlo vyzkoušet jeden trik… A dnes si otužování docela užívám!
Jak jsem se dostal k otužování
Nikdy jsem vlastně nebyl milovníkem ledové vody. Spíš jsem si liboval v každovečerní horké sprše. Moje slabá rezistence vůči chladnějším formám koupání se měla možnost plně projevit během našeho loňského tripu napříč pobaltskými státy.
Začali jsme ve Finsku. Pozorovali jsme s obdivem, jak si domácí vedle nás vesele pobíhali po pláži v plavkách, zatímco my jsme byli prosáklí mrazivým finským větrem a nedokázali dát dolů ani větrovky. Asi proto jsme se všichni demokraticky shodli, že ke koupání ve Finsku určitě nedojde.
Další příležitost okoupat se na letním tripu přišla, když jsme o pár dní později dorazili k estonskému pobřeží s bílým pískem. Místní děti i dospělí si opět užívali zábavu v neskutečně plytkém vstupu do moře. Já jsem hned shodil batoh a běžel otestovat vodu. Dopadlo to ale celé nějak takhle:
Ke koupání jsem se nakonec dostal až v Lotyšsku. Ale oproti mému kamarádovi jsem ve vodě vydržel asi o polovinu času méně. Před Julkou jsem se to snažil uhrát na ostříleného mořského vlka, ale přitom jsem se cítil spíš jako klepající se psík.
To byl první moment, kdy jsem začal koketovat s myšlenkou, že bych měl asi zkusit otužování.
Zásadní impuls pro otužování ale přišel na podzim loňského roku. Během domácího cvičení kalisteniky jsem se díval na motivační video ikony české kalistenické scény – Adama Raw – Ledová disciplína. Adam hodně zapáleně mluvil o výhodách ledové sprchy a doporučoval ji každému, kdo cvičí kalisteniku. Prý dokonale zoceluje svaly i ducha. Buduje disciplínu Sparťana. Adam na konci hodil jednoduché doporučení, jak začít. Prostě je třeba otočit kohoutek úplně doprava a jít do toho.
I. Kohoutek úplně doprava!
A přesně to jsem po cvičení udělal. Plný motivace bojovníka jsem se rozhodl hned teď začít s tím, s čím jsem měl začít už DÁVNO. Prostě to nebudu řešit. Vejdu do sprchy, otočím kohoutek doprava a vydržím, ať se děje, co se děje!
A taky se dělo. Bylo to docela brutální. Nikdy nezapomenu na ten pocit, kdy se mi zatemnil zrak poté, co jsem si na hlavu pustil tu ledovou smršť… Ale přežil jsem to. Zahřál mě silný úvodní entuziasmus.
Takto jsem pokračoval každý den, celý týden. Kohoutek úplně doprava a jedem. Problém byl ale v tom, že jsem si pro vypěstování nového návyku vybral nevhodnou roční dobu. Byl totiž říjen. Má motivace se zmenšovala přímo úměrně klesajícím venkovním teplotám. Přesto jsem s otužováním pokračoval i další dva týdny. S otužováním jsem nepraštil dokonce ani tehdy, když jsem přijel večer domů a nebylo mi zrovna teplo. Už v listopadu ale můj počáteční entuziasmus vyprchal a já o sobě začal pochybovat.
Klesající motivace a změna taktiky
Každý den jsem prostě nedokázal vejít do sprchy, aniž bych se vůbec zamyslel nad tím, co mě tam čeká… Myšlenka na otužování se u mě začala spojovat s něčím docela nepříjemným. Pomalu, ale jistě jsem si začal vytvářet mentální bariéru. V tomto případě u mě dlouhodobá motivace prostě nefungovala. Před sprchou jsem neměl vždy chuť se utvrzovat, že otužování je pro mě úžasná forma prevence (má dlouhodobá motivace). A poté, co ze mě definitivně vyprchal všechen počáteční entuziasmus, nezabíralo ani to, když jsem se proti proudu studené vody snažil (doslova) postavit jako bojovník, jenž zoceluje svoje tělo i morálku.
Věděl jsem, že potřebuji změnit taktiku. Potřebuji vytvořit takový přístup, jenž bude trvale udržitelný a šitý na míru. Adam Raw si své jméno asi nedal jen tak pro nic za nic, ale u mě otužování nepůjde tak surově (přístup „otoč kohoutek a jdi na to“).
Tak jsem do svého otužování implementoval tyto změny:
- Neotužoval jsem se každý den.
- Otužoval jsem se vždy po ranním tréninku (tehdy jsem cvičil většinou ráno) a taky když jsem se na to cítil. To činilo přibližně 4 až 5 otužování do týdne.
- Vodu jsem ochlazoval postupně. Nejdřív jsem na sebe pustil vlažnou vodu a záhy jsem se pokoušel otočit kohoutek stále víc doprava.
- Nešel jsem úplně do maxima, tedy do úplně ledové vody, když jsem se na to necítil.
- Nepouštěl jsem si ledovou vodu na hlavu 🙂
Vznikla tak jistá základní strategie. Už jsem zcela netápal, nýbrž jsem postupoval podle plánu. Díky vytvoření základní strategie jsem vydržel několik měsíců pokračovat v otužování a vytvořil jsem si konečně návyk. V praxi se návyk projevil tak, že mě vždy před sprchou napadla otázka, jestli se jdu otužovat, nebo ne.
Ani to ale nebylo zcela ono. Problém byl totiž v jedné věci – vůbec mě tento – byť pozitivní – návyk netěšil, a to ani po několika měsících pravidelného otužování. Po sprše jsem se sice ve výsledku cítil skvěle, ale na proces sprchování jsem se neuměl „naladit“. „Postoj bojovníka“ čelícího studené sprše u mě moc nefungoval. Zvláště když jsem byl nalomený těžkým dnem, jsem se prostě jako bojovník necítil…
Celý obrat nastal začátkem května loňskýho roku. V té době jsem začal hodně běhat a po každém běhu se jaksi „hodilo“ přidat i otužování.
II. Nečekaná inspirace
V onom období mi na e-mail přišly linky odkazující na sérii blogů o kreativní vizualizaci a jejich účincích. O kreativní vizualizaci jsem samozřejmě slyšel už předtím. Dokonce jsem se ji čas od času pokusil používat. Už dlouho jsem si na ni ale nevzpomněl.
Když jsem se pak příští den po běhu dostavil do sprchy a zaujal tradiční postoj bojovníka, něco mě napadlo.
Můj přístup bojovníka je vlastně formou kreativní vizualizace.
Pořád si přece představuji sebe jako bojovníka, jehož tělo zoceluje studená voda. Pořád si představuji sebe, jak odvážně proti ledové vodě bojuji.
Co kdybych se ale pokusil využít kreativní vizualizaci jinak? Možná bych si ji mohl přizpůsobit na míru.
Pak mě napadl úplně nový obraz.
Začal jsem si představovat ledovou vodu jako léčivou sílu. Něco jako silný léčivý proud, jenž se na mě lije z každé strany a obaluje mě zdravím. Doslova jsem si představil, že mě prýštící studený proud obaluje zdravím.
Představoval jsem si, že na mě prší zdraví.
A ono to opravdu zafungovalo. Najednou jsem konečně necítil odpor vůči studené vodě. Nebyl jsem již bojovníkem, jenž odolává vodnímu nepříteli. Jenž se snaží zocelit disciplínu. Zaujal jsem zcela jiný postoj. Přijal jsem to. Vítal jsem to. Nekladl jsem žádný odpor. Dokonce jsem si otužování asi poprvé užíval a hezky pomalu se ve studené vodě „obaloval“. Otužování pro mě přestalo být činností, o níž „se ví“, že má pozitivní zdravotní účinky. Otužování jsem přijal za své. Stalo se pro mě formou očistné techniky.
III. Jak trvale vyzrát na otužování
Tento postup používám i dnes, pravidelně a spolehlivě zvyšuje můj pocit hlubokého zdraví. Necítím totiž takový odpor k samotnému procesu otužování, jako tomu bylo dřív. Naopak, vždycky jej přijímám. Někdy si proces dokonce užívám.
Neříkám, že to musí fungovat i u Vás. Vy, co se otužujete ve sprše, možná dosahujete skvělé výsledky s přístupem „bojovníka“. A možná používáte úspěšně zcela jinou strategii…
Já si ale myslím toto:
- Otužovat se může každý, ale ne na každého bude mít otužování i pozitivní účinek.
- Důvodem je vnitřní postoj k otužování. Když člověk s otužováním bojuje, neprolomí některé mentální bariéry, a proto jej nepřijímá jako svého pomocníka (nýbrž jako nepřítele).
- V důsledku takového reaktivního přístupu Vás nemusí otužování obdařit takovými pozitivními zdravotními účinky, jaké od něj očekáváte.
- Ti, kteří s otužováním „mentálně“ bojují, neokusí některé jeho hluboké účinky (otužování jako očistná technika), právě naopak, můžou zakusit jeho negativní účinky.
- Důležité je tedy zvolit si takový postoj k otužování, který bude vycházet z našich očekávání od otužování. Co chceme, aby nám otužování přineslo – Disciplínu? Očistu? Odolnost? Radost? Hluboké zdraví?
Všem, co mají zájem začít s otužováním, chci doporučit následující:
- Vytvořte si vlastní strategii otužování, jež bude šitá Vám na míru a bude trvale udržitelná. Naplánujte si dny a časy, kdy by Vám otužování mělo jít snadněji. Naplánujte si roční období, kdy začnete. A nedoporučuji, aby to byl říjen:)
- Zkuste na to jít pomalu. Pracujte na budování trvalého návyku, ne na hrdinství. Ve sprše Vás stejně nikdo nehodnotí ani neocení… Vítězem není ten, kdo skáče první měsíc každý den do ledové sprchy a další měsíc už si na pravidelné otužování nevzpomene.
- Zaměřte se na to, jak najít způsob, jenž Vám umožní užít si PROCES otužování. Tam je klíč. Dlouhodobá motivace je vesměs u každého stejná (zlepšení imunity, posílení pocitu celkového zdraví). Rovněž výsledek – tedy moment, kdy už jsme ze sprchy vyšli ven – si dokáže většina z nás užít. Problémem zůstává proces. Tedy to, co se děje před vstupem do ledové sprchy a během ledové sprchy.
- Zkuste se stavět k otužování pozitivně – jako k formě ozdravní techniky.
- Zkuste využít kreativní vizualizaci na vylepšení zážitku z procesu otužování. Spojte si studenou vodu s něčím pro Vás příjemným a představujte si sebe v dané situaci, na daném místě. To je i můj přístup. Představa bojovníka pro mě byla špatným typem vizualizace, protože byla negativní. To neznamená, že u některých z Vás nemůže zafungovat. Vyzkoušejte si proto různé formy vizualizace, každou třeba měsíc, a uvidíte, jestli Vám vyhovují.
Jestli něco z toho, co jsem tady napsal, vyzkoušíte a dáte mi vědět, jak to zabralo nebo nezabralo, bude mě to těšit. A jestli to i zafunguje, budu nadšený!
Přeji odvahu a vytrvalost pevnou jako led! 🙂
Skvely clanok! 🙂 som po nom plny odhodlania vyskusat znova to doteraz velmi bolestne otuzovanie 🙂 tie tipy su super a hlavne mi z toho vyplyva, ze vybudovat si takyto narocny navyk je hlavne cesta, ktoru asi musi vacsina ludi absolvovat sama a hladat na nej vlasnte metody – presne ako pises 🙂 takze predpokladam, ze presne rovnaky postup na mna nebude fungovat, ale musim vydrzat a hladat si svoju cestu 🙂
Děkuji za sdílení zkušeností. Dostalo se mi od Vás důležité rady, a ty jsou, jak víme, nad zlato 🙂 Vizualizace obalováním se zdravím je dokonalá.
Děkuji za článek! Letošní zimu se cítím obzvlášť zimomřivě. Navíc jsem už takovej typickej městskej panelákovej člověk, co má zapnuté topení a spí s ponožkama a dekou, aby toho nebylo málo. Když jednou za čas přijedu k rodičům nebo nějaké chaloupky na vesnici, tak je mi prostě zima a nejraději bych si oblékla čepici a rukavice. Takže sama sobě vyhlašuju výzvu otužování. Je to síla, motivace sprchovat se vlažnou až studenou vodou musí být opravdu velká :-). Také vzpomínám na své ledové omývání v řece nebo u kohoutku se studenou vodou při cestování po Islandu a Novém Zélandu, kdy jsem to dávala, takže proč bych teď nemohla? Tyhle“nepříjemné“ výzvy miluju 😀
Taky jsem před nějakým časem zkoušel studenou sprchu najednou a bylo to brutální. Teď zkouším začínat od zdola a postupně jít nahoru od omývání po polévání a je to schůdnější 🙂
Způsob, ve kterém začínáme s otužováním ve sprše pochází nejspíš od Wim Hofa, nicméně mnohem efektivnější a příjemnější je začít rovnou v přírodě. Vlézt do 2 stupňové vody zvládne každý zdravý jedinec. Když jsem navštívil kurz Vystav se chladu ( https://efri.cz/vystav-se-chladu ) zjistil jsem, že vše je opravdu jen v hlavě. Je to o nastavení mysli, tělo si nepotřebuje až tak přivykat na něco, co je pro něj přirozené, jak si mnozí myslí.
Nevím asi jsem jiný,už na několika webech jsem četl,jak je začátek otužování nepříjemný,jak člověk má jít pozvolna,začít od nohou,nemáčet si hlavu a podobné věci. Teď je úplně jiná doba,plácáme se v korona viru,ty jejich bláboly už jsou mi k smíchu,ale v dubnu jsem se rozhodl,že si zvýším imunitu otužováním,jsou to už čtyři měsíce a studenou sprchu si dávám každý den, někdy i dvakrát. Po měsíci už jsem pozoroval první výsledky a teď už vidím jen ty pozitiva,dříve mi stačilo v autě stáhnout okýnko a po chvilce jsem cítil,jak mi pobolívá ruka nebo loket od průvanu. Po bolestech zad ani památky,ale hlavně ten pocit euforie po sprše,jak se vyplavují endorfiny,přitom stačí tak málo nebát se,Jedu natřikrát tělo dokola a po cca 30 vteřinách už mám studenou na maximum poté co začnu studenější než vlažnou,studenou a ledovou. Po chvilce už vám i ta ledová přijde jako vlažná a opravdu necítím nic nepříjemného,natož abych si musel budovat nějakou motivaci.