Zenové lekce z pražského metra aneb jak objevit radost z cestování pod zemí, část I.

Publikováno uživatelem

I když miluju volnou přírodu, musím přiznat, že mě velkoměsta vždy jistým způsobem přitahovala. Pulsují svou vlastní energií. Jsou centry všech změn a důležitých inovací ve světě. Na druhé straně není pochyb o tom, že nás velkoměstský život dokáže často psychicky (i fyzicky) efektivně odrovnat. Mnohem rychleji, než kdybychom žili kdekoliv jinde. V tomto ohledu je pro mě přímo ukázkovou velkoměstskou specialitou cestování do práce metrem.

Strašák metro

Čas, který jste nuceni trávit každý den pod zemí, vám může připadat jako „zabitý“ (stejně jako zpočátku mně). Míváte – zvlášť během cesty domů z práce – pocit, že vám metro ukrajuje zrovna tu nejlepší část z denního časového koláče? Jízdu vlakem pod zemí byste raději vyměnili za trochu více času se svými blízkými. Anebo byste si šli třeba někam zaběhat. Vlastně když se to tak vezme, upřednostnili byste cokoliv jiného. Vždyť je toho tolik, co chcete nebo potřebujete udělat po skončení práce…

Místo toho vás ale čeká všudypřítomný hluk, eskalátory dolů, schody, přestupy, eskalátory nahoru, zase schody, ach, zase jste nestihli vlak… A pak ty davy lidí. I když naši cestu podzemím denně sdílíme s tisícem lidí, jaksi necítíme soudržnost. Masy, jež nás obklopují, na nás mají spíš opačný vliv – vyčerpávají nás. To všechno vám dokáže způsobit takový zvláštní druh únavy, který začne působit, když se konečně ocitnete doma. Nevíte přesně, proč jste vlastně unaveni. Ale po vystoupení z podzemí na denní světlo už na nic aktivního nemáte chuť.

v pražském metru

Znám to. Byl jsem na tom dost podobně. Můj běžný den již dlouho zahrnuje minimálně dvě půlhodinky v metru. Schválně říkám minimálně, protože v metru často trávím ještě mnohem více času. Během dne se totiž musím často přesouvat na pracovní schůzky a jednání.

Postupně jsem začal uvažovat, proč ze mě ty cesty metrem odsávají energii a co s tím můžu udělat. Věděl jsem, že můj čas trávený v metru se jen tak nezkrátí. Rovněž jsem věděl, že nedokážu ovlivnit své okolí v metru. Davy lidí nezmenším, vlak neztiším a trasy nebudou kratší. Začal jsem si proto postupně vytvářet vlastní strategie, jak smysluplně a zábavně využít čas, který denně trávím v metru. A mé úsilí nakonec předčilo má očekávání – díky několika jednoduchým strategiím, které popisuju dál, si dnes své každodenní cestování metrem docela užívám, a dokonce se na něho těším.

Před časem jsem zjistil, že nejsem jediný, kdo řešil podobný problém. Když jsem se nedávno mého kamaráda ptal, jestli si už po nástupu do nové práce zaběhl novou sportovní rutinu, řekl mi, že mu na to zkrátka nezbývá energie. Prý ho pořádně unaví cesty metrem a po příchodu z práce se nedokáže přemoci dělat něco aktivního…Takže i když najdete ve velkém městě vysněnou práci, je vysoká pravděpodobnost, že nebude hned za rohem a budete za ní muset docházet. A to vás může po čase začít otravovat. Jak tomu předejít?

Co dělat, aby se vaše každodenní cestování metrem do práce a z práce proměnilo z nepříjemné části denní rutiny na zážitek, na nějž  se budete těšit pokaždé, když vstupujete do podzemí?

Zenové lekce z pražského metra

Napadlo vás někdy, že metro je unikátní tréninkovou zónou pro cvičení mindfullness?

Mindfullness, v překladu bdělá pozornost (u nás se překládá i jako všímavost), je schopnost být svou myslí teď a tady, aniž byste dění kolem sebe (a uvnitř vás) kriticky posuzovali a nálepkovali slovy. Prostě vnímáte, co se právě teď odehrává, nejpříměji, jak to jen jde. Toť vše.

Zní to možná jednoduše, ale zas až tak jednoduché to není. Alespoň ne pro nás. My jsme totiž zvyklí myslet neustále. Nevíme, jaké to je vnímat svět bezprostředně – mezi námi a světem je pořád nějaká naše myšlenka. Mnohé studie přitom potvrzují, že pravidelné cvičení bdělé pozornosti má blahodárný vliv na náš každodenní život. Posiluje naši odolnost vůči stresu, zvyšuje naši emoční inteligenci a pocity radosti ze života[1].

A právě metro poskytuje množství zajímavých příležitostí pro trénink mindfullness. Neodkládejte trénink všímavosti někdy do budoucna, až budete mít více času nebo informací. Začněte ještě dnes cestou domů v metru. Tady je několik rad, jak na to:

  • Ostřete své smysly. Když vcházíte do metra, všímejte si náhlého ochlazení prostředí. Když přijíždí vlak, vnímejte, jak před sebou tlačí vzduch, který vám vráží do obličeje. Když se vlak pohne, vnímejte jeho pohyb a vibrace. Všimněte si svištění vzduchu tříštícího se o stěny vlaku.
  • Pozorujte dění kolem sebe. Pozorujte kolemjedoucí lidi. Vnímejte jejich odlišné tempo, způsob chůze, i to, jak se tváří. Nesnažte se tyto vjemy vtěsnat do slov. Jenom vše pozorujte. Efekt tohoto cvičení se u mě ještě umocňuje, když poslouchám v sluchátkách chill-out hudbu. Pak vzniká zajímavý efekt – dění kolem mě se odehrává podobně, jako bych pozoroval nějaký klip (hudba totiž umocňuje odstup od chaotického dění kolem a já můžu nezávisle pozorovat).
  • Trénujte náhodnou empatii. Když procházíte kolem žebrajících nebo bezdomovců, vyměňte kritickou myšlenku za empatii. Věnujte jim jednu pozitivní myšlenku, třeba přání, aby se jejich situace někdy změnila k lepšímu.
  • Dalším skvělým tréninkem všímavosti může být obyčejné ujetí vlaku. Právě vám přímo před nosem zaklaply dveře vlaku. Vzniká pro vás přímo dokonalá příležitost sledovat ty šťavnaté emoce, které se ve vás začínají mixovat. Nejdřív si možná v duchu zaklejete. „Do prkna, zase přijedu pozdě… To snad není možný. To úplně nesnáším tohle. Jsem ten běh vlastně vůbec nemusel hrotit až z těch eskalátorů… Trochu trapné, jenom já jsem to nestihl a teď mě dobíhají všichni, co si jeli v pohodě svým tempem.“ A tak dál… Když se postupně naučíte tyto své reakce s jistým odstupem „studovat“, časem se změní. A pak se vaše reakce změní (zjemní) i v jiných vyhrocených situacích, které vám přinese den po výstupu z metra.
vlak ujizdi_opt

Skvělým tréninkem všímavosti může být obyčejné ujetí vlaku.

Cvičení všímavosti v metru má i další velice praktický přínos – působí jako ochrana před vyčerpáním. Tím, že pozoruju bez posuzování věci kolem sebe, udržuju si od nich dostatečný odstup. Stres a rychlé pohyby kolem mě, změny teploty a hluk mě tolik nevyčerpávají. Prostě se mi „nedostávají pod kůži“. Dějí se kolem mě, ale já do nich nejsem vtažen.

Možná vás myšlenka cvičení mindfullness v metru zaujala. Přesto pořád váháte, jestli se do toho vyplatí pustit. Vím, co vás možná při čtení napadlo. Proč trénovat všímavost v tak náročném prostředí, jakým je metro? Nebylo by lepší na začátek zvolit nějaké klidné místo nebo se rovnou zapsat na nějaký kurz mindfullness?

Vezměte si to takhle – když se naučíte být více přítomný a všímavý v metru, pak to hravě zvládnete i kdekoliv jinde (kde se vám to bude hodit třeba mnohem více než v metru). Mnohem přesněji to vystihl Robin Sharma v knížce Juliánova cesta:

„Ticho a samota jsou skutečně důležité, chceš-li využít všechny možnosti, které ti život umí nabídnout. Co si ale zasluhuje skutečnou odvahu a sílu, je najít osvícení přímo tady, uprostřed města. Co si vyžaduje skutečnou moudrost, je nalezení vnitřního míru přímo tam, kde jsi.“

Navíc v metru nikdo nebude tušit, že právě trénujete svou bdělou pozornost. Navenek se na vás totiž nic nezmění. Zůstanete jedním z tisíců cestujících. Jediné, co se bude postupně měnit, bude vaše mysl.

V druhé části tohoto článku naleznete rady a inspirace, které vám pomůžou:

  • využít sílu mysli pro zlepšení celého dne během sestupů a výstupů po eskalátorech v metru
  • uchovat si energii v davu lidí při přesunech metrem
  • objevit způsoby, jak jízdu metrem tvořivě využít
  • zjistit, jak se dá v metru dobře pobavit
  • odpojit se na chvíli od světa technologií a napojit se na sebe

Podívejte se, jak můžete proměnit své každodenní dojíždění metrem za prací ze strašáka na příležitost k zábavné a smysluplné práci na sobě.

public-transportation-tram-bus-seats

[1] Více o těchto pozoruhodných účincích praktikování bdělé pozornosti se dozvíte například ve skvělé knížce Search Inside Yourself (Tan, Ch., Goleman, D., Kabat-Zinn, J.,  Search Inside Yourself).

/
Přečteno 374 x

Komentáře 2

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *