Jak moc si umí vaše děti pomoct, když se zrovna necítí v pohodě? Vědí jak překonat strach, trému nebo hněv? Nakolik se dokážou koncentrovat v průběhu vyučování nebo písemky? To jsou otázky, kterým se většina škol ještě pořád systematicky nevěnuje. Přesto jsou v Čechách základní a střední školy, které do svých učebních osnov zařadily psychohygienu ve formě tréninku všímavosti.
O tom, jak se vyvíjí všímavost v českých školách a jaký je její význam pro dnešní děti vyrůstající v digitálním věku, jsem si popovídala s lektorkou mindfulness, Monikou Stehlíkovou.
Monika Stehlíková je terapeutka nadaných dospělých a nadaných dětí, lektorka mindfulness. Píše o nadání, mindfulness (všímavosti) a vzdělávání. Je autorkou knihy o nadaných Život s vysokou inteligencí. Průvodce pro nadané dospělé a nadané děti. Organizuje jednodenní školení mindfulness pro učitele a workshopy mindfulness pro žáky ZŠ a studenty SŠ se zaměřením na rozvoj osobnosti, zlepšení mezilidských vztahů a zvládání negativních emocí.
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
I. Proč rozvíjet mindfulness u dětí?
Moniko, co pro vás znamená Mindfullness?
Mindfulness pro mě znamená „být si vědom“. Uvědomovat si, co je tady a teď, ve mně (introspekce) a kolem mě. To je základní princip celé všímavosti. V tomto stavu uvědomění pociťuje člověk méně stresu, nervozity, mnohem více vnímá přítomný okamžik a druhé lidi, které také více respektuje.
Jste propagátorkou mindfulness ve školách. Proč si myslíte, že by se trénink všímavosti měl dostat do českých škol?
Hektický způsob života výrazně ovlivňuje naše zdraví a naší psychiku. Dle České psychiatrické asociace trpí čtvrtina populace v ČR psychickou poruchou. Dle Světové zdravotnické organizace bude deprese do roku 2030 nejrozšířenější nemocí na zemi. Počet lidí s Alzheimerem se má v následujících 15 letech v České Republice zdvojnásobit. Takže vyučovat základy duševního zdraví a mentální hygieny je více než žádoucí od co nejnižšího věku, a to jako prevence i jako návod pro větší spokojenost. Navíc jsou dnešní děti vystaveny vlivu technologií, informačního tlaku a stresového prostředí již od základní školy. To jsou pro ně obrovsky zátěžové situace.
A proto je potřeba dnešním dětem nabídnout psychoedukaci a psychohygienu. Všímavost je nejefektivnější vědecky a klinicky ověřená metoda, která popisuje, jak na negativní myšlenky a emoce, jak zvládat stres, jak relaxovat apod. Děti se potřebují naučit, jak žít v tomto uspěchaném světě, neničit sebe sama, ale naopak žít spokojeně a vyrovnaně.
Myslíte tedy, že vytvořením prostoru pro trénink všímavosti na školách a včlenění mindfulness do učebních osnov, je odpovědí na popsané výzvy dnešní doby?
Nikdo těm dětem nezaručí, že je v životě nic špatného nepotká. Ale trénink všímavostí je naučí, jak si pomoct, jak to zvládnout. A myslím, že by se děti na školách měly naučit, jak zacházet se stresem, trémou a jinými nepříjemnými emocemi. Vždyť většina psychických poruch a problémů vzniká jako důsledek neschopnosti vyrovnávat se s negativními zkušenostmi života. Proto je všímavost plnohodnotná součást vzdělání. Všímavost není nic složitého, ale vyžaduje praxi.
Nakolik se děti ve škole a na vyučování konfrontují s negativními pocity?
Mnoho dětí se dnes hodně trápí. Jsou například tak nervózní, že se jim klepou ruce, pociťují úzkost z neustálého tlaku na výkon a srovnávání. Některé děti mají nižší sebevědomí. Nebo se jednoduše bojí. Přece jen české školy fungují na principu pohrůžek poznámkami nebo špatnými známkami.
II. Jak vypadají semináře všímavosti ve školách
Jak vypadá 1 den mindfulness na školách?
Když ráno přijedu do školy, představím dětem, co je čeká. Řeknu jim, že si budeme hrát (kromě střední školy) a pak si o těchto hrách povídat. Vysvětlím jim, že se naučíme několik užitečných technik, kterými si dokážou poradit, když se zrovna necítí dobře, když mají strach, cítí se nervózně nebo mají trému. Nepředstavuji žádnou zdlouhavou teorii, jsem zastáncem zážitkové výuky. Po dobu 5 hodin se místo vyučování věnujeme různým cvičením, které jsou pro ně zábavné a navíc poučné zároveň.
Co učíte děti na semináři mindfulness?
Na semináři všímavosti se učíme, že nejlíp se negativních pocitů „zbaví“, když si je uvědomí. Když jsou si vědomí svých pocitů, nebojují s nimi, jejich intenzita po chvíli poleví. A mám takovou zkušenost, že děti se pak cítí mnohem lépe, uvolněněji. I když to vypadá tak jednoduše, (nejen) děti něco takového před absolvováním semináře zkrátka nenapadne.
Jaké techniky pozornosti s dětmi využíváte?
Mindfullness pro děti je kombinace několika technik všímavosti a prvků osobnostní a sociální výchovy plus přidávám některé vybrané techniky pro rozvoj kreativity a flexibility. Děti třeba leží na zemi, vnímají svůj dech, své tělo nebo zvuky kolem, které běžně jejich pozornosti unikají. Pak třeba stojí na nakloněné židli. Držím je za ruku já a učitel, a když najdou rovnováhu, tak se pustí. A v tu chvíli jsou v přítomnosti na 100%. Jsou odpoutáni od ruchu ve třídě, smíchu dětí a soustředí se jen na své tělo v přítomnosti.
Techniky se liší od věku dětí. Pro první stupeň je několik technik převzato dokonce z dramatické výchovy, ale plní jiný účel. Na střední škole jsou to naopak techniky, které se využívají i v tréninku všímavosti u dospělých.
S jakou věkovou kategorií na školách pracujete?
Mám zkušenost s prvním, druhým stupněm a taky střední školou.
Je náročné strhnout pozornost dětí na semináři všímavosti?
Děti se moc rychle nechají strhnout aktivitami, které děláme. Někdy se stává, že se dítě neumí soustředit na sebe. Důvodem je častokrát to, že má nějaké osobní problémy, psychickou bolest nebo negativní zkušenosti a nechce se vrátit zpátky k sobě. O to víc to ale potřebuje. Mindfulness je o uvědomění si sebe sama, a když se zrovna dítě cítí špatně, tak se tomu uvědomění vnitřně brání. V některých třídách, kde jsou vztahy o něco komplikovanější, jistou dobu trvá, než se nám podaří prolomit bariéru a naladit se všichni na aktivity všímavosti.
Mým záměrem na workshopu je vytvořit takovou atmosféru, aby se tam cítily děti příjemně a spokojeně. Sami se sebou a ve vztahu k jiným. Dnešní doba je poněkud agresivní a vzory chování, které děti vidí kolem sebe, pak přenáší i do svých vztahů ve škole. Někdy jsou k sobě opravdu zlí, aniž by to skutečně chtěli. Snažím se ve třídě vytvořit atmosféru, kde se ke vztahům přistupuje s větším respektem.
Co je v tréninku všímavosti nejdůležitější?
Ve všímavosti je důležitá pravidelnost. Je lepší věnovat se jí každý den několik minut než jednou týdně hodinu. V Nizozemí třeba se na některých školách ráno před začátkem vyučování věnuje i 15 až 30 minut prohloubení koncentrace a odbourání stresu, až následně se ve třídě začnou učit.
Jakou souvislost má trénink všímavosti, kterým se děti věnují, s procesem učení?
Zahraniční studie zaměřené na souvislost mezi mindfulness a studijními výsledky u dětí, prokázaly zlepšení studijních výsledků u dětí. Proč tomu tak je? Protože pokud je dítě ve stresu, nebo se necítí komfortně, tak se jeho paměť a schopnost koncentrace zhoršuje. Dítě pak mnohem hůř vnímá, hůř se soustředí na otázky a hůř si vzpomíná na informace.
Když si třeba dítě pomůže před testem některou z technik mindfulness a klesne jeho stres nebo pocit sklíčenosti z písemky, tak si mnohem líp vybavuje z paměti to, co se doma naučilo. Výsledek z testu je tak mnohem lepší.
Znamená to tedy, že studijní výsledky žáka nebo studenta jsou ovlivněny jeho pocity, které vevnitř prožívá?
Emoce jsou s intelektem propojeny. Čím líp se člověk cítí, tím lepší výkon může podat – je to přirozené.
Pokud se tedy dítě naučí zpracovat negativní emoce před odpovědí, písemkou nebo testem, dosáhne lepší výsledky. Jakou roli ve studijných výsledcích dětí dle vás hra učitel?
Když se všímavosti věnuje učitel, tak je mimo jiné empatičtější, a to se odrazí i na výsledcích jeho žáků. Ve Finsku třeba dělali výzkum, dle kterého se prokázalo, že empatičtí učitelé dosahují u žáků výrazně lepších studijních výsledků. Takže to není tak, jak to pořád ještě probíhá v mnohých českých školách „čím víc na tebe budu křičet a čím častěji budu říkat, že jsi nešikovný, tím lepší výkon podáš“. Je to přesně naopak. Čím víc bude učitel otevřenější, bude respektovat své žáky takové, jaké jsou, bude k nim přistupovat empaticky, tím víc je naučí.
III. Všímavost v prostředí českých škol
Existuje v Čechách nějaká škola, do které principy mindfulness pronikly hlouběji?
Principy mindfulness se snaží do výuky zařadit základní škola Vsetín-Rokytnice, kde jsem pořádala seminář. Nejdřív se pro mindfulness nadchl jeden z učitelů, pak získala podporu i pana ředitele. Teď několikrát týdně trénují všímavost na občance a na třídnických hodinách.
A jak se jim daří?
Podívejte se sami. Žáci o tom kompletně sami natočili 3 minutové video, kde se dělí o to, jaká pozitiva jim trénink všímavosti přinesl.
Kde se můžou učitele naučit techniky všímavosti?
Nabízím kurz Mindfulness pro učitele, který je akreditovaný ministerstvem školství. Školím učitele a ředitele, organizuji workshopy ve třídách, kde jsou učitelé přítomní a vysvětluji jim jednotlivé techniky, které si na sobě zkoušejí. Když si po workshopu nejsou jistí v provedení technik, uspořádáme další workshop a já dělám učiteli supervizi.
Taky bych ráda zmínila, že je důležité, aby se ve všímavosti vyškolil i ředitel, protože on je ten, který může všímavost zakomponovat do školy systematicky.
Tak si to shrňme. Jak tedy škola, která si zakládá na principech mindfulness, rozvíjí u dětí všímavost? A k čemu to vlastně vede?
Škola založena na principech všímavosti rozvíjí všímavost u dětí dvěma způsoby – formálně a neformálně.
Formální způsob rozvíjení všímavosti probíhá skrze rozvoje osobnosti v meditaci všímavosti. Každý den by se vyčlenil nějaký čas na meditaci všímavosti. To přirozeně vede k vzájemnému respektu mezi dětmi. Vzájemnému respektu se děti nenaučí tak, že jim učitel opakuje, aby byly na sebe hodní, jinak dostanou poznámku nebo dvojku z chování. Strach z napomenutí není tou nejlepší motivaci. Naopak tím, že děti rozvíjí psychologickédovednosti v rámci formálního tréninku všímavosti, začnou vnímat, že lidi kolem nich jsou lidské bytosti stejné jako ony samy. Tréninkem všímavosti z kolektivu postupně mizí zesměšňování, ponižování a urážení – to, co je v dnešních školách přítomné ve značné míře.
Neformálním způsobem se všímavost ve škole rozvíjí podporou a přijímáním všech dětí takových, jaké jsou. Učitelé pracují na větším pochopení individuálních potřeb dětí, snižují míru negativního hodnocení a místo toho hledají způsob, jak děti podpořit, případně jak konstruktivně pracovat na jejich slabých stránkách.
Zní to jako samozřejmost…
Ano, ale ve skutečnosti to stále na mnoha školách funguje jinak. Učitelé, častokrát nevědomky, vytváří v dětech strach, pocit viny, studu nebo beznaděje.
Naproti tomu učitel, který pracuje s všímavostí, využívá jiné motivační techniky než zastrašování nebo ponižování dítěte. Škola, která vnáší mindfulness do vyučování, se taky snaží v dětech odbourávat potřebu pořád jen spěchat. Ve výsledku se v takové škole žije méně automaticky a mechanicky a více pohodově a tvořivě.
Děkujeme Monice Stehlíkové za rozhovor.
Zpětné upozornění: Rozhovor o mindfulness ve škole pro spiritualplanet.