Učitel, který objevil propojenost všech myslí ve třídě, dal vyučování neobyčejný rozměr: Ch. Bache a jeho Živá třída

Publikováno uživatelem

Profesor Bache během dlouhého období své kariéry vysokoškolského pedagoga nahlížel na proces vyučování stejně jako 99 % jeho kolegů – jako na předávání informací, jež probíhá mezi oddělenými myslemi učitele a studentů. Úkolem učitele je co nejlépe předávat svým studentům informace, které nashromáždil. V ideálním případě se mu podaří u některých z nich vyvolat hlad po dalších vědomostech. Jednou z mála věcí, která ho nicméně již v začátcích odlišovala od kolegů, byla jeho intenzivní duchovní praxe – Ch. Bache se zaníceně věnoval meditaci a dalším kontemplativním praktikám. Svou duchovní praxi ale považoval za výsostně soukromou věc, kterou rozhodně nechtěl míchat s profesí pedagoga.

Pak se ale v jeho třídách začaly dít zvláštní náhody. A náhod stále přibývalo… Jeho třída jaksi „ožívala“.

Kniha Živá třída je vzrušující prohlídkou originálního výzkumu polí vědomí, který realizoval Ch. Bache během své více než třicetileté kariéry univerzitního profesora na Youngstownské státní univerzitě v Ohiu. Ch. Bache na základě mnohaletého experimentování během vyučování dospívá k závěru, že existuje kolektivní mysl, která má vlastní inteligenci a vědomí.

O autorovi

chris-bacheChristopher M. Bache je spisovatel, profesor religiózních studií a významný představitel transpersonálního hnutí. V současné době je mimořádným profesorem na Kalifornském Institutu integrálních studií v San Francisku. Je autorem knih Lifecycles (Cykly života, 1990) o reinkarnaci, Dark Night, Early Dawn: Steps to a Deep Ecology of Mind (Temná noc, časný úsvit: Kroky k hlubinné ekologii mysli, 2000), uznávaného díla, jež zkoumá probíhající transformaci kolektivního vědomí ve světě, a Living Classroom (Živá třída, 2008), která popisuje třídu jako esenciálně živý a propojený organismus.

Jsou naše mysli skutečně oddělené, nebo spíš propojené?

Většina z nás – odchovanců západní kultury – vnímá svět kolem sebe jaksi jednostranně. Jsme přesvědčeni, že my všichni jsme navzájem oddělené bytosti, které dokážou komunikovat jenom prostřednictvím svých smyslů nebo za pomoci technologií.

Oddělenost našich myslí se jeví díky názorům většiny vědců jako neotřesitelný fakt. Co když jde jenom o další mylnou domněnku vědy? Další dogma, kterému věříme jenom proto, že nám nikdo neukazuje hromadící se důkazy svědčící o opaku?

tiene

Vědecké výzkumy a sbírky případových studií, které svědčí o tom, že jsme všichni navzájem propojeni na hlubší úrovni reality, která přesahuje běžné smyslové vnímání – na úrovni kolektivního vědomí, jsou automaticky zpochybňovány. Přitom důkazy podporující tento rozšířený náhled na realitu dnes nacházíme ve vědeckých studiích z těch nejrůznějších odvětví. Tedy za předpokladu, že máme zájem se s nimi seznámit a víme, kde je hledat.

My se zájmem sledujeme zejména důkazy z oblasti tzv. moderního výzkumu fenoménu vědomí (angl. consciousness studies) a psychologie, zejména pak transpersonální psychologie. Poslední jmenovaná oblast má silné zázemí a komunitu i u nás. O tom, čím se zabývá transpersonální psychologie, jsme už psali v reportáži o České transpersonální konferenci 2016 na našem blogu. A právě výzkumu z této oblasti psychologie se týká i kniha Živá třída od spisovatele, univerzitního profesora religionistiky a badatele, Christophera Bachea.

Třída ožívá

Nejdřív si Ch. Bache vůbec nepřipouštěl myšlenku, že by jeho vlastní duchovní praxe a související duchovní transformace mohly ovlivňovat dění v jeho třídách, nebo dokonce přímo životy jeho studentů. Až do chvíle, kdy se těchto náhodných případů vzájemného propojení mezi myslí učitele a studentů nastřádalo až příliš mnoho.

Časem se tyto synchronistické rezonance staly natolik dominantní součástí mého vyučování, že jsem neměl jinou volbu, než se začít zabývat otázkou, co je řídí. Mám podezření, že tím, jak se praxe rozšiřující vědomí stávají běžnějším rysem naší kulturní krajiny, jiní učitelé také zažívají podobné rezonance, projevující se mezi nimi a jejich studenty,

popisuje Ch. Bache v úvodu knihy Živá třída myšlenky, jež stály na začátku jeho výzkumu polí vědomí.

2

Propojenost myslí studentů a učitele se Ch. Bacheovi v kurzech, které vyučoval, demonstrovala různě. O jaké situace se jednalo?

  • Ve svých přednáškách Ch. Bache často použil příklady, o nichž mu studenti po přednáškách říkali, že jsou přesným obrazem jejich nedávných zážitků,
  • jeho semináře u studentů spouštěly stavy vyššího vědomí, vzestupy energie kundalini a související změny ve vnímání reality,
  • v jeho třídách docházelo k vzniku specifického „ekosystému propojenosti všech“, který zásadně akceleroval proces učení, protože studenti dostávali vysvětlení, příklady a zažívali diskuse šité na míru jejich individualitám a aktuálnímu rozpoložení.

„Čtu nějakou knihu nebo mám zážitek, který mi poskytne nové porozumění jistému konceptu nebo ideji. Zanedlouho mi nějaký student v některé z mých tříd položí otázku, která je pro něj osobně hluboce významná, a já mu na ni jsem schopen dát nápomocnou odpověď pouze díky svému nedávnému objevu. Kdyby byl přišel během předchozího semestru, nebyl bych mu býval moc k užitku, ale protože přišel právě v tomto období, potřebná informace již byla po ruce a došlo k jejímu předání.“

(úryvek z knihy Živá třída)

Tyto pozoruhodné zážitky nakonec Ch. Bachea přivedly k formulaci odvážné hypotézy: „Je možné, že má vlastní spirituální praxe, která prohlubuje mé vědomí, zároveň ovlivňuje dynamiku vyučování v mých kurzech? Je možné, že rozšířené stavy vědomí, které prožívám já, zároveň posouvají kvalitu propojení v mých kurzech na novou úroveň?“

Ch. Bache jako profesor religionistiky věděl, že tyto myšlenky nejsou pro lidi smýšlející duchovně ničím převratným. Tito lidé obvykle intuitivně akceptují, že jedinci procházející hlubokou duchovní transformací ovlivňují jiné lidi ve svém okolí na hlubší úrovni – podobně jako se šíří kruhy na hladině jezera. Prozkoumat tyto myšlenky vědeckými postupy už ale byla úplně jiná výzva…

Nový model třídy a vyučování založen na existenci kolektivního vědomí

V dalších částech knihy nás profesor Bache vtahuje do svého mnohaletého výzkumu hypotézy existence skupinové mysli ve svých třídách. Ověřování této hypotézy ho zároveň přivedlo ke shromažďování existujících vědeckých studií ze všech možných oborů, jež zkoumaly fenomén kolektivní inteligence a kolektivního vědomí. Velikou hodnotou knihy Živá třída je právě skutečnost, že v ní Ch. Bache kromě vlastního výzkumu kolektivního vědomí nashromáždil bohatou rešerši těch nejpřesvědčivějších vědeckých studií a knih, které byly do dnešní doby realizovány napříč vědeckými obory, a které podporují tezi propojenosti myslí.

„Ačkoli by bylo přehnané tvrdit, že věda prokázala všechny myšlenky, které razím v této knize, mohu bezpečně říci, že existuje rostoucí množství vědeckých důkazů, které je podporují.“

Teorie „živé třídy“

Nakonec Ch. Bache formuloval vlastní teorii „živé třídy“, již detailně popisuje v knize. Ch. Bache vysvětluje, že pod povrchem běžného učení, tedy výměny informací mezi učitelem a studentem prostřednictvím smyslů nebo technologií, může probíhat „učení na hlubší úrovni“. Podstatou teorie živé třídy je revoluční myšlenka, že svou mysl nemají jenom jednotlivé osoby, nýbrž také skupiny, a to i přechodné skupiny (jako např. třídy). Teorie živé třídy úzce souvisí také s teorií morfické rezonance vědce Ruperta Shaldrakea, o níž jsme již několikrát psali na našem blogu. Vlastní výzkum i výzkum množství jiných vědeckých studií, které Ch. Bache v knize Živá třída detailně popisuje, ho nakonec dovedly k přesvědčení, že ve skupinách působí živoucí inteligence. Popisuje ji jako jemnohmotné pole, které proplétá přítomné osoby do širšího funkčního celku, a pak přijímá a integruje jejich životní zkušenosti a nakonec propojuje život učitele s životy všech účastníků jeho kurzů do větších celků.preojenia

Skupinová mysl dle Ch. Bachea umožňuje vznik tzv. polí učení, tedy jakýchsi kumulativních rezervoárů zážitků, informací a zkušeností všech studentů, kteří kdy prošli daným kurzem. Pro všechny budoucí účastníky kurzu je toto pole učení k dispozici a umožňuje akcelerovat proces jejich učení. Ch. Bache věří, že kurzy s pravidelnou výukou můžou mít (za podmínek popsaných v knize) jasně odlišitelná vlastní mentální pole.

Pro mnohé čtenáře bude mít velkou hodnotu i závěrečná kapitola knihy Živá třída, kterou autor věnoval zážitkům osobní a duchovní transformace svých studentů. Kapitola je tvořena z úryvků esejí, které Ch. Bache během let shromáždil od svých studentů. Eseje jsou publikovány s jejich souhlasem. K jednotlivým transformačním zážitkům přidává autor i interpretaci na základě svých hlubokých znalostí spirituality a psychologie. Nicméně příběhy samy o sobě jsou silnou výzvou pro naše každodenní vnímání reality.

Vize holistického modelu vyučování

Holistický model vyučování je bezpochyby nejsilnějším poselstvím knihy Živá třída. Využití kolektivní mysli při učení vyžaduje nejen otevřenost učitele, který musí zahodit všechny dogmatické předsudky, ale rovněž klade i vysoké nároky na samotný proces učení. Učitel musí být kreativní, empatický a v neposlední řadě musí brát studenty jako své rovnocenné partnery. V živé třídě jsou totiž všichni studenty a zároveň učiteli. Všichni se navzájem ovlivňují a všichni jsou aktivními spolutvůrci reality všech ostatních.

ihlicie

/
Přečteno 3 317 x

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *