Odhalte skrytou symboliku těchto 3 hollywoodských filmů a rozšiřte svůj pohled na realitu. Část I.

Publikováno uživatelem

Je nějaký důvod, proč filmy Avatar, Matrix a Vanilkové nebe jsou a vždy budou kultovními? Je. Ale nehledejte ho ve vizuálních efektech, tučném rozpočtu ani ve hvězdném obsazení. Odpověď se totiž ukrývá pod povrchem. Skutečnost, že jde o komerčně úspěšné hollywoodské filmy, by mohla být pro některé znamením jejich povrchnosti. Tyto filmy ale zdaleka nejsou povrchní ani jednoúrovňové. V tomto článku vás provedeme jejich skrytou symbolikou a dotkneme se jejich hlubších vrstev. Dozvíte se, proč (a jak) tyto filmy můžou rozšířit vaše nazírání na realitu světa kolem vás, ale i světa ve vás.

Ještě malé upozornění – bylo nemožné psát tento článek, aniž bych prozradil něco málo z děje těchto filmů. Takže pokud jste je ještě nikdy neviděli, pak povinně umísťuju spoiler alert 🙂

I. Avatar není nákladnou fantasy podívanou na souboj o cizí planetu. Je především oknem do reality, kde jsme všichni navzájem propojeni.

Je úterní večer v Londýně, 10. prosince, rok 2009.

Od doby, kdy režisér James Cameron dobyl filmová plátna s Titanicem, filmem, který prolomil všechny dosavadní rekordy, uběhlo již dvanáct let. Teď se ale z Londýna do celého filmového světa znova rozlívá nová vlna očekávání. Blíží se totiž premiéra jednoho z nejočekávanějších filmových projektů všech dob – nového velkofilmu Jamesa Camerona. Filmu Avatar.

Jedním z hlavních důvodů, proč byl příchod Avataru do kin spojen s obrovským zájmem, byly zvěsti o nákladech celé filmové produkce, které se dle některých zdrojů vyšplhaly až k astronomické sumě půl miliardy dolarů.

Hned poté, co se před hlavním hrdinou – bývalým mariňákem Jakem Sullym (Sam Worthington) – otevřou dveře vesmírné lodě, vstupujeme společně s ním do nového světa, který doslova pulzuje životem. Celý děj filmu se totiž odehrává na fiktivní planetě Pandora. A cílem Jamesa Camerona bylo, aby měl každý návštěvník po zhlédnutí filmu v 3D pocit, že se nedíval na film. Ale že na Pandoře skutečně byl a zažil její příběh na vlastní kůži. Tropická a divoká planeta Pandora má své vlastní klima, rostou na ní rostliny snových tvarů a barev a její lesy obývají ty nejzvláštnější tvorové. To ale není vše. Je současně domovem smyšlených národů a domorodých kultur. Každá filmová postava, každý kostým, každé zvíře nebo rostlina jsou tedy výtvorem fantazií tvůrců filmu.

pandora planeta

Přirozená krása Pandory si nás okamžitě podmaní. A společně s Jakem sdílíme odpor vůči destruktivním a sobeckým tendencím jeho nadřízených, kteří na ní přijeli jenom proto, aby z ní vytěžili všechno, co jen půjde.

Avatar ale ani zdaleka není jenom nákladnou fantasy podívanou na souboj o cizí planetu. Ve skutečnosti jde o film představující novou, rozšířenou vizi nazírání na realitu. Bezohledná kolonizace Pandory není ničím jiným než realitou, která se odehrává každý den na Zemi.

Během filmu postupně poznáváme jednu z původních domorodých kultur Pandory – lidi Na´vi. Společně s hlavními postavami postupně zjišťujeme, že Na´vi žijí v plné harmonii s okolní Přírodou. Zdá se ale, že tento soulad je něčím skutečnějším, že nejde o pouhé romantické prohlášení. Sigourney Weaver v roli botaničky Grace Augustine při svém posledním pokusu obránit území Na´vi před průmyslovou devastací říká:

„Nemluvím tady o nějakém pohanském voodoo. Mluvím o něčem reálném a měřitelném v biologii lesa. Domníváme se, že tam existuje nějaký druh elektrochemické komunikace mezi kořeny stromů. Podobá se to synapsím mezi neurony. Každý strom má 10 na 4 spojení se stromy kolem sebe a na Pandoře je 10 na 12 stromů. To je víc propojení, než má lidský mozek. A Na´vi se na tato spojení dokážou napojit.“

Film Avatar tak jasně odkazuje na známou hypotézu Gaia, kterou vyslovil koncem šedesátých let minulého století britský vědec a výzkumník NASA, Dr. James Lovelock. Hypotéza Gaia předpokládá, že naše Země není žádným shlukem prvků, kde se náhodně objevil život. Právě naopak, funguje jako důmyslný systém, v němž jsou propojeny všechny formy života – organické i anorganické – do jednoho gigantického živého organismu, který se dokáže regulovat a neustále obnovovat rovnováhu. Všechny životní formy včetně nás lidí jsou tak součástí jednoho Celku.

Toto holistické ponětí Země jako jednoho Celku, živé Bytosti, má v lidské kultuře dlouhou tradici, která sahá až do mytického období. V starověkém Řecku si lidé s přírodou vytvořili vztah tím způsobem, že ji personifikovali do role velké Matky Přírody, které dali jméno Gaia. Právě po této řecké bohyni nese pojmenování i hypotéza Gaia.

Tato idea se nám může jevit jako idea na míle vzdálená současné (zúžené) západní perspektivě nazírání na realitu…Vhodná leda tak pro Pandoru a její fiktivní lid Na´vi. A přesto i dnes existují původní kultury, které tuto ideu neopustily. Stejně jako lidé Na´vi vyznávají hodnoty jednoduchosti, komunity a váží si ducha přírody.

lid naavi pandora

Idea vzájemného propojení všech bytostí ve Velkém předivu života se nám může jevit jako vhodná leda tak pro Pandoru a její fiktivní lid Na´vi. A přesto i dnes existují původní kultury, pro které je tato idea absolútnou samozřejmostí.

Nejsou to ale jenom domorodé kultury, které ideu propojení vyznávají. Dnes myšlenku Velkého přediva života (angl. web of life) nesou ekologická i spirituální hnutí po celém světě. Navíc se hypotéza Gaia odráží i v moderních vědeckých koncepcích, které předpokládají, že celý vesmír je živým a propojeným Celkem. Významný pionýr tohoto přístupu k vesmíru Duane Elgin ve své knize Živý vesmír uvádí, že jedním z nejpozoruhodnějších objevů moderní vědy je nonlokalita. Nonlokální komunikace částic dle Elgina je možná právě proto, že ve vesmíru vlastně neexistuje žádné oddělení[1].

interconnectedness of nature

Avatar nám připomíná, že všechny životní formy včetně nás lidí jsou součástí jednoho Celku.

Cameronův Avatar umožnil té nejširší veřejnosti na chvíli se vnořit do nové reality – reality vzájemného propojení všech bytostí ve Velkém předivu života . Tato myšlenka dnes zažívá velkou renesanci. A každý z nás se může kdykoliv k tomuto novému vnímání reality připojit.

II. Nezaměňujte si Matrix s akčním filmem. Ptejte se raději, jestli je Neova volba reality i vaší volbou.

Hned teď odložte všechny předsudky stranou. Největší přínos tohoto kultovního díla sourozenců Wachowských totiž určitě nespočívá ve vynalezení slow motion efektu (pamatujete si zpomalenou scénu, kdy Neo poprvé uhýbá kulkám?). Akční rozměr Matrixu je totiž jenom tou nejvrchnější vrstvou, kterou film nabízí.

robin sharma

Pro světoznámého leadership gurua Robina Sharmu je film Matrix filosofickým veledílem.

Jak vysvětluje Robin Sharma ve své knize Objevte svůj osud s mnichem, který prodal své ferrari (2004), „pro hledače mezi námi – to znamená pro ty z nás, kteří hledají odpovědi na otázky, proč jsme tady a jaká je skutečná podstata světa – byl Matrix filosofickým veledílem. Dokonce si dovolím tvrdit, že je to ten nejfilozofičtější film, jaký se kdy natočil“.

Pojďme se tedy podívat hlouběji – až k filosofickým vrstvám Matrixu. Co nám říkají? Již po pár minutách strávených na Googlu se můžete ztratit v desítkách filosofických interpretací tohoto díla. Ale kterou z nich si vybrat?

A právě v posledním slovíčku se ukrývá to nejsilnější poselství filmu. Matrix je totiž především filmem o osobní volbě. Osobní volbě reality, v níž se rozhodneme žít.

Již na začátku filmu zjišťujeme, že hlavní hrdina Neo (Keanu Reeves) má i své druhé jméno. V každodenním světě iluzorního Matrixu nese jméno Thomas Anderson. Do práce chodí jako Thomas Anderson. Platí daně jako Thomas Anderson. Nicméně má i svou druhou identitu, své alter ego. Ve virtuálním světě je znám jako hacker Neo. Když se rozhodne poznat, co je to Matrix, identita Nea se stává jeho jedinou identitou.

Výběr těchto dvou jmen nese velkou symboliku. Jméno Thomas a také příjmení Anderson jsou ve Spojených státech velice běžnými, a stojí tak v kontrastu k originálnímu jménu Neo. Příjmení Anderson navíc vzniklo z označení Andrew´s son. Hebrejským ekvivalentem jména Andrew je jméno Adam, tedy člověk. Anderson je tedy vlastně synem člověka, což je označení, které používal i Ježíš. Jméno Neo je anagramem slova One, což je další narážka na Mesiáše. V řečtině ale slovo neo znamená nový[2]. Neo je tedy zároveň nový člověk.

Z většiny z nás se v dospělosti stávají lidé podobní Thomasovi Andersonovi. Aniž bychom si toho byli vědomi, to, co děláme, co cítíme, co si myslíme a v co věříme, vzniklo přijetím (zdánlivě) neotřesitelných pravidel zvenku.

Při prvním setkání odhaluje Morpheus (Laurence Fishburne) Neovi realitu Matrixu takto:

„Matrix je všude, je všude kolem nás, i tady v této místnosti… Matrix je svět, který byl postaven před tvé oči, aby před tebou zahalil pravdu.“

morfeus vysvetluje matrix

Při prvním setkání odhaluje Morpheus (Laurence Fishburne) Neovi realitu Matrixu.

Celé dětství i dospívání jsme nasávali pravidla a dogmata od těch nejrůznějších autorit – rodiny a známých, škol, církví, médií, institucí. Stejně tak jako hrnčíř postupně vyhladí hroudu hlíny zvenčí i zevnitř na nádobu, tato pravidla postupně zformovala každičký aspekt naší existence.

Ale co když jsou všechna tato pravidla nahraditelná? Co kdybychom je všechna zaměnili za jiná? Jak by vypadalo naše vnímání reality pak? Podnikatel Vishen Lahkiani jednou řekl, že „kromě přírodních zákonů jsou všechna pravidla, kterými se řídíme, zpochybnitelná“.

Sourozenci Wachowští, říkají, že Neo je potenciálním „já“ Thomase Andersona.

Čím se liší Neo od Thomase Andersona? Neo poznal, že ve většině případů pro něj představuje jediné omezení jeho vlastní mysl. Ví, že realita má hned několik úrovní a ani zdaleka nemusí vypadat tak, jak se mu momentálně jeví, že vypadá.

Chcete se probudit jako Neo? Pak se jednoduše musíte přestat spoléhat, že vás (i nás všechny) přijde někdo zachránit. Ano, můžete dál čekat na Godota. Ale také se můžete stát svým vlastním zachráncem, jako Neo. Začněte třeba tím, že všechna svá zažitá přesvědčení postupně vyzvete na souboj otázkou

„Co když je to jinak…?“

Jakmile si tuto otázku začnete klást pravidelně a ve VŠECH oblastech vaší existence, polkli jste pověstnou červenou pilulku jako Neo.

Neo podstoupil osobní proměnu, která se ukázala být ve prospěch Celku. Příběh osobní proměny Thomase Andersona na Nea může být příběhem každého z nás. Osobní proměna ve vědomější bytost je tím prvním (a nejdůležitějším) krokem pro každého, kdo má skutečný zájem dělat svět kolem sebe lepším místem pro život.

neo

Neo sdílí mnoho společného s hlavním hrdinou filmu Vanilkové nebe, Davidem Amesem (Tom Cruise). Před stejnou volbu, jakou udělal Neo již na začátku Matrixu, je postaven na konci Vanilkového nebe i David. Musí si nakonec zvolit, v jakém světě chce žít. Může zůstat ve světě, jenž se mu doposud jevil jako jediná realita, nicméně poznal, že tato realita je jenom jeho iluzí. A může se probudit do skutečného světa, v němž ale už nikdy nenajde to, čeho si ve snu cenil nejvíce. Co si nakonec zvolí?

V druhé části vám představíme kultovní dílo Vanilkové nebe, které ukazuje, že naše subjektivní realita je mnohem nestabilnější, než jsme si doposud dokázali vůbec představit.

[1] Živý vesmír Kde jsme? Kdo jsme? Kam směřujeme?, Duane Elgin, Carpe Momentum (2015). str. 45.

[2] Zpracováno dle úvahy Tomáše Sedláčka v knize Ekonomie dobra a zla, Tomáš Sedláček, Nakladatelství 65. pole (2012), str. 163.

 

/
Přečteno 4 921 x

Komentáře 5

  1. Dobrý večer . Jsem rád ,že lidé kteří mají podobné néli stejné názory mohou mluvit. K těmto závěrům jsem došel už hodně dávno a tento článek mě moc zahřál u srdce.

  2. většina lidí této planety se těšila na AVATAR já jsem jej odmítl, protože se o tom psalo a dlouho se na něj čekalo, až jednou jsem si jej na vánoční večer „náhodou“ promítl (3 roky po jeho premiéře) a pochopil genialitu režiséra o co mu ve filmu šlo…. díky pane Spílbergu … jsme jeden Vesmír jsme souznění

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *