Nahlédněte s námi mimo běžné zkušenosti: zážitky blízké smrti a změněné stavy vědomí

Publikováno uživatelem

Před pár měsíci jsme se na České transpersonální konferenci 2016 zúčastnili workshopu o zážitcích blízkých smrti (near death experience – NDE), který vedl psycholog a psychoterapeut Martin Krajča. O tomto tématu jsme nevěděli téměř vůbec nic. Neměli jsme ani žádná očekáváni, jen otevřenou mysl. Atmosféra v průběhu workshopu byla znásobena tím, jak se lidi postupně otevírali a sdíleli své příběhy. Na workshop totiž přijeli i lidi, které tam dotáhla vlastní životní zkušenost. Pamatuji, jak jsem měla husí kůži, když jsem poslouchala autentické vyprávění o zážitcích blízkých smrti. Tyto silné výpovědi ve mně vzbudili zájem dozvědět se o NDE víc.

S Martinem jsme zůstali v kontaktu a na téma NDE jsme si ještě popovídali. A nezůstali jsme jen při NDE. Povídali jsme si taky o transpersonální psychologii, změněných stavech vědomí a jeho životní etapě v retreatovém centru v Asii. Tento článek jsme napsali s touhou sdílet společný rozhovor s vámi.

Martin Krajča je psychoterapeut, psycholog a duchovní mentor, který se kromě klasické psychologie věnuje i transpersonální psychologii. Na Masarykové Univerzitě v Brně vedl předmět Změněné stavy vědomí a nezvyklé prožitky. Praktickému studiu meditací, józe a tantře se věnuje již od roku 1998. Martin rovněž působí jako konzultant help linky Diabasis.cz.

toto

1. Zážitky blízké smrti

Nakolik jsou zážitky blízké smrti rozšířené v naší společnosti?

Statisticky jde přibližně o každou pátou osobu, která se vrátí do života po klinické smrti. U dětí je ta pravděpodobnost výskytu zážitku ještě vyšší. Vzhledem k tomu, že jde o zkušenosti, které se příliš nezapomínají, tak lidí s prožitkem NDE je v ČR celá řada. Na druhou stranu Česká Republika patří k zemím ateistickým, kde je veřejně projevovaná víra a spiritualita ne-normální, takže se lidé s NDE většinou bojí o svých zážitcích mluvit. Často mají oprávněnou obavu, že budou považováni za blázny, nebo přinejlepším za podivíny.

Jak poznáte, že jsou tyto zážitky opravdové? Že to člověk skutečně prožil a nejsou to jen přibarvené obrazy vystupující z jeho mysli?

5-krajcaJsem přesvědčený o tom, že zkušený terapeut z indicií pozná, pokud by se člověk před vámi snažil zážitky předstírat či si je namlouval nějak dodatečně. A takoví lidé tady také jsou. Ovšem ti, kteří projdou zážitek blízké smrti (NDE) v plném rozsahu dle jeho odborné definice, o něm vypráví zcela autenticky a s velkou vnitřní energií. Tyto zážitky jsou v nich pořád živé, umí si vybavit detaily svého zážitku i po letech. Když jejich zážitkům nasloucháte, jako byste se skrze vyprávění toho člověka dotýkali konkrétní zkušenosti, kterou vám ten člověk popisuje. Vy ji opětovně spoluprožíváte s ním. Většinou také nemají velkou potřebu vás přesvědčovat o jejich pravdě, nemají k tomu motivaci. Navíc lidé s NDE popisují svět a události v dimenzi, kde se ocitli, jako reálnější než náš běžně prožívaný stav bdělosti, který chápeme jako realitu. Proč by tedy svému prožitku neměli věřit? Představte si, že byste sami prošli takovou zkušeností…

Vy ale nikdy nebudete vědět, jestli jde během NDE a změněném stavu vědomí o reálnou zkušenost. Můžete pouze konstatovat, že člověk před vámi (nebo vy sám) zážitky považuje za opravdové a skutečné. A sledovat, jakým způsobem taková zkušenost ovlivňuje jeho život. Aspoň takto pracuji s jakoukoli zkušeností změněných stavů vědomí, kterou klient přináší do našeho setkání. Jako Gestalt psychoterapeut zkoumám zážitky a jejich přesah v životě daného člověka bez mého vlastního hodnocení, ale takové, jaké se jeví lidem…  Tento přístup se jeví jako efektivní i při konzultování širší psycho-spirituální tématiky v centru Diabasis.

Když budeme v ČR tolerantní a vstřícní k této zkušenosti, ať už bude jakákoli, můžeme se dozvědět nejen fascinující příběhy, ale také i napomoci větší důvěře a ochotě sdílet prožitky blízkosti smrti v českém prostředí.

Považují se NDE za důkaz existence života po životě?

To je právě to, co kolem NDE způsobuje velký rozruch. Myslím, že to je spíš otázka pro religionisty a teology. A navíc jde o velmi osobní otázku víry každého člověka.

Jak člověka ovlivní zážitek blízký smrti? Změní ho nějako tento prožitek?

Nejčastější změna u osob s prožitkem NDE je vymizení strachu ze smrti a také velký důraz na žití v souladu s vnitřními duchovními principy.

Pro NDE je typická potřeba změnit dosavadní životní styl či pracovní, rodinný nebo společenský život, aby více rezonoval s novými duchovními principy a hodnotami.

slnkoUž jen když prožijete samostatný zážitek existence vědomí nezávisle na fyzickém těle –out-of-body experience – může vést k tomu, že člověk přehodnotí názor na materialismus a nějakým způsobem připustí víru v možnou existenci a vědomí po smrti těla. Co teprve, když během zážitku hovoříte o vašem dosavadním životě se strážným andělem anebo někým z vašich blízkých, kteří už jsou dávno po smrti.

O čem vypovídají tyto prožitky?

Diskuze mezi vědci řeší především zásadní otázku kognitivní vědy, zda vědomí může být nezávislé na fyzickém těle člověka a aktivitě jeho mozku. Tradiční lékařská věda zastává jasný názor, že to možné není. Jeden můj kolega, klinický psycholog, říkal: „Na neurologii denně vidím, že velké množství osobnostních charakteristik člověka přímo souvisí s činností mozku. Tedy v případě poškození určité části mozku se to taky negativně projeví na vašich vlastnostech či schopnostech. A pak se mi zdá, že člověk bez fungujícího mozku není nic než troska.“ Taková zkušenost zároveň nevylučuje teorii nezávislé existence vědomí na mozku.

Jak si tedy vysvětlujete nezávislost vědomí na mozku?

Dle této teorie je mozek chápán jako určitý přijímač „vědomí“, které existuje zcela někde jinde mimo fyzické tělo. Mozek je v tomto příkladu něco jako televizor, mobil (přijímač), který přijímá vnější vlny. Tyto vlny představují v této paralele vědomí. Mozek je dokáže zachytit a převést v něco smysluplného – vytvoří dojem naší individuality a osobnosti. Když poškodíte televizor, vlny zde budou dál existovat nezávisle na tom přístroji. To je základ teorie, kterou razí přední výzkumníci NDE, jako van Lommel z Belgie a já osobně se jako transpersonální psycholog k tomuto pojetí přikláním taky.

Nakolik je česká akademická a vědecká půda otevřena výzkumu nezvyklých zážitků V ČR?

mkd_8500Téma transpersonální psychologie na akademické půdě v ČR je stále spíše kacířskou záležitostí a určitým tabu. Já jsem se původně chtěl věnovat jiné témě jako NDE. Jenže jsem narazil. Grant na výzkum nezvyklých zážitků nezískáte a pak je problém najít školitele. Takže jsem ta nejzajímavější témata z oblasti transpersonální psychologie na diplomku strčil do šuplíku a ukecal školitele na vedení práce se zaměřením na prožitky blízkosti smrti. Za posledních 40 let mají totiž vybudovanou velmi slušnou základnu vědeckého poznání, včetně „tvrdých“ vědeckých studií publikovaných v impaktovaných časopisech. Díky tomu již téma NDE není takovým tabu ani v ČR.

2. Změněné stavy vědomí

Martine, co je to změněný stav vědomí a jaké má podoby?

Pokud se bavíme o změněném stavu vědomí, tak se musíme nejdříve podívat, vůči čemu chápeme onen změněný stav. Tím normálním stavem vědomí je zde chápána mysl člověka v bdělém stavu. Lékaři by pak jiné stavy vědomí popsali například změnou frekvencí mozkové aktivity. Podoby změněných stavů vědomí jsou velmi pestré, patří do nich jak spánek, kóma, zaplavení pozitivními či negativními emocemi, tak i vliv drog, alkoholu, ale třeba i spánkové deprivace, dále stavy šamanského transu, posedlosti, ale také holotropní dýchání a meditace. Nezapomeňme ani na prožitky blízkosti smrti, či sdílené smrti a out-of-body-experience.
 
V čem vidíte potenciál vzrůstajícího zájmu o zážitky změněného stavu vědomí?

Já vidím v tomto zájmu vzrůstající touhu lidí po naplnění jejich smyslu života. Tedy dosažení nejvyšších příček pyramidy potřeb Abrahama Maslowa, touhu po sebeaktualizaci. Kontaktu s něčím, co přesahuje naši fyzickou existenci. A dává jí hlubší smysl, než jen hmotné úspěchy jako dobrá práce, auto, manželka, milenka, děti a skvělé výsledky v koníčku…

Když jsi materiálně zabezpečený anebo prostě dosáhneš určité hmotné úrovně blahobytu, tak se začneš ptát, co dál. Zda má smysl chtít víc po materiální stránce, nebo větší ukojení základních smyslů. Tu cestu prošlapal už Buddha. Buddha byl princ z dobré rodiny, co se týká radostných prožitků hmoty měl zřejmě vše tehdy dosažitelné. Zároveň vnitřně tušil, že to vše samo o sobě ještě není nejvyšší meta. Později, když viděl osud a utrpení starých lidí, tak již věděl, že vše hmotné stejně jednou pomine a o vše přijde. Křesťanští mniši ve středověku si psali na ruce Memento mori – pamatuj na smrt. Chápu v těchto úvahách smrt nikoli jako něco nihilistického, ale prostě jen upozornění, že náš čas je limitovaný a člověk by si měl položit otázku, jestli tímto, čemu se dnes a denně věnuje, chce naplnit svůj život.

Myslím si, že paradoxně převládající a hojně praktikovaný materialismus západní společnosti přivedl zároveň mnoho lidí do bodu, kdy se sami od sebe začínají pídit po hlubším smyslu jejich existence. Prožívají zkušenost obdobnou, jako Buddha před tisíci lety. A právě skrze různé změněné stavy vědomí vedoucí k osobnímu růstu se můžete svého vlastního životního smyslu dotknout více. Bez ohledu na to, jestli se chcete vnímat jako věřící, nebo prostě budete chápat rozšířené stavy vašeho vědomí jako něco zcela přirozeného – přírodního, bez náboženského kontextu.

medit

Sám dlouhodobě praktikujete meditaci. Jaký vliv má meditace na vědomí člověka?

Obecně větší vnitřní klid, a pružnost reagovat na nejrůznější životní situace uvolněnějším způsobem. Neznamená to, že se vás ty situace nedotýkají, ale vy jste schopni s nimi pracovat. Nejste jejich úplným otrokem. Myslím, že dlouhodobé praktikování taky přirozeně vede k větší tolerenci vůči druhým lidským bytostem. Meditace vám navíc přirozeně rozšiřuje vnímání a vaši kapacitu vnímat život mnohovrstevněji, pestřeji, radostněji. Dokáže člověka víc přiblížit tomu, co bychom označili za kontakt se svým vlastním smyslem bytí – smyslem vašeho života.

Přes všechny tyto krásné zmíněné aspekty, může jít vědomí člověka v meditaci ještě dál. K tomu však musí být podmínky, pravidelnost, životní období a taky velké nasazení. Také ideálně v nějakém chráněném prostoru – retreatu či klášteru a ideálně pod vedením realizovaného mistra.

Lidé si často meditace chybně spojují pouze s pasivní – vyklidněnou energií. Ne nadarmo byla praxe za-zenu oblíbenou psychologickou technikou válečníků starého Japonska. Speciálně v linii mého duchovního učitele vznikla řada meditací při adrenalinových aktivitách a při surfingu, vyvinuté zvláště pro moderní lidi zvyklé aktivnímu životu. Navíc určitě i hodně meditativní člověk se dokáže pořádně rozhněvat. Mělo by také platit, že v tomto stavu má nad svými emocemi nadhled a dokáže s jejich energií vědomě pracovat.

3. Šamanská tradice versus moderní životní styl

Dnešní společnost vnímá šamanizmus spíš jako evolučně překonanou kulturu. Přesto se transpersonální psychologie obrací zpátky k šamanským tradicím. Jaký přínos může mít zážitek vycházející ze šamanské kultury pro život moderního člověka?

Podle mnohých filosofů šamansko – magicko – symbolické myšlení existuje i v moderní společnosti. To už tvrdil Freud, ve své práci Totem a tabu. Samozřejmě, obecně vzato, kamkoliv se moderní společnost rozšířila, snažila se šamanské a magické pojetí světa domorodých kmenů žijících přírodním životem spíš potlačovat a popírat.

Podle sociologů jsme si cílevědomě „odkouzlili svět“, zvětšili jsme důraz na racionální stránku života a tím jsme si do určité míry zkomplikovali tradičně osvědčenou cestu k sobě, do svého nitra.

Šamanské vnímání a techniky mohou modernímu člověku snadněji zprostředkovat změněný stav vědomí se spirituálním obsahem, který je v šamanském kontextu vnímání přirozenou realitou. Samozřejmě každý asi slyšel o rituálním podávání přírodních psychedelik, nebo rituálně absolvované meditaci, přechodu žhavých uhlíků či holotropním dýchání.

moon

Přínos může být už ale i v malých krůčcích a jiném vztahování se k běžné realitě. Ono to začíná, už když se vytrhnete z rytmu velkoměsta, jedete na několik dní do přírody a žijete naopak více v rytmu střídání dne a noci. Ta cesta k opětovné celistvosti může zahrnovat právě zesílení vnímání přirozených symbolů a cyklů, ať už člověka, či matky přírody, které moderním lidem může pomoci začít vnímat sebe sama jako jejich přirozenou součástí.Nehledě na to, že cokoliv ve vašem životě začnete dělat určitou formou rituálu a dáte tomu posvátný – šamanský rozměr, tak povýšíte na zcela jiný zážitek a zkušenost.

Děkujeme Martinovi Krajčovi za rozhovor.

/
Přečteno 1 784 x