Jsme fanoušky transpersonálního náhledu na člověka a svět. Rádi posouváme hranice poznání sebe sama – ale i vnější reality – za své komfortní zóny. Není nám cizí spirituální rozměr lidské zkušenosti a fascinuje nás aktuální pokrok ve výzkumu lidského vědomí. Ukazuje nám, že podobně jako když rozprostřeme jógamatku před začátkem lekce jógy, i vědomí člověka se při troše úsilí (ale často i zcela náhodně) dokáže natáhnout. Přitom i nepatrné rozšíření vědomí může zázračně vytvořit prostor pro bohatší a zajímavější život.
Pro všechny, kteří smýšlejí podobně (a že jich vůbec nebylo málo, právě naopak), se letos naskytla jedinečná příležitost. V dubnu totiž proběhl v honosných prostorách Národního domu na Vinohradech první ročník České transpersonální konference s podtitulem „Revoluce vědomí a vnitřní transformace“. Vstupenky nebyly zase úplně nejlevnější (2 450,- Kč vč. DPH), proto jsme pečlivě zvažovali, zda se vůbec účastnit. Nakonec prostě zvítězila zvědavost. Říkali jsme si:
Kolikrát se nám naskytne příležitost sledovat, jak se na jednom pódiu budou mísit psychologové, výzkumníci, akademici, lektoři, ale i moderní šamani?
FILTRUJ VODU BEZ PLASTŮ
s Binchio aktivním uhlím špičkové kvality, které absorbuje z vody chlór a další nečistoty. Udělej další krůček pro zdravější planetu.
A nelitovali jsme. Česká transpersonální konference 2016 pro nás byla nesmírně svěží a všestranně obohacující zkušeností. První ročník této konference (jinak již teď se plánuje další ročník, který s největší pravděpodobností bude mezinárodní) byl zaměřen na oblast transpersonální psychologie… ale moment…co je to vlastně transpersonální psychologie?
Co je to transpersonální psychologie?
Místo definice je možná lepší se rovnou zeptat:
- Okusili jste někdy rozšířené stavy vědomí?
- Zažili jste třeba okamžiky vrcholného výkonu, kdy jste se cítili jako u vytržení z toho, že využíváte vlastní potenciál na maximum?
- Dostala se vaše mysl do stavu proudění (flow), kdy jste naprosto ztratili pojem o čase a existovalo pro vás jenom „tady a teď“?
- Procházeli jste krizí s pocitem, že máte „nenormální“ zážitky, třeba mystické nebo parapsychologické?
- Máte zkušenosti s léčbou těla pomocí mysli?
Pokud jste na některou z uvedených otázek odpověděli kladně, pak se i ve vašem životě již objevil transpersonální rozměr. Ve zkratce lze transpersonální psychologii popsat jako odvážný moderní směr psychologie, který – na rozdíl od jiných přístupů k lidské duši – zohledňuje a zkoumá vliv tzv. transpersonálních zážitků na život člověka. Mezi ně patří celé spektrum prožitků, kdy se člověk dostává za hranice svého ega a zakouší vyšší (a širší) rozměry vlastní existence. Dobrá, takže můžeme pokračovat dál. Jak ve stručnosti vypadal první ročník České transpersonální konference 2016?
Česká transpersonální konference 2016 v kostce:
- Jak jsme již naznačili, první ČTK byla tematicky zaměřena na oblast transpersonální psychologie, přičemž jako přednášející vystoupil i zakladatel transpersonální psychologie, charismatický psychiatr a průkopník výzkumu lidského vědomí – český rodák žijící v Americe, profesor Stanislav Grof.
- ČTK 2016 volně navazovala na úspěšnou pražskou mezinárodní transpersonální konferenci z roku 1992, o níž jsme se zmínili jinde v souvislosti s propagátorem nové vědy Rupertem Shaldreakem a jeho teorií morfické rezonance.
- Konference byla vyprodána, nakonec se jí účastnilo přibližně 600 účastníků. Všimli jsme si, že tam bylo hodně mladých lidí, např. studentů psychologie, lektorů, terapeutů nebo dalších zvědavců jako my. Celé dva dny konference se nesly ve velice pohodové a sdílející atmosféře. To se hodilo zejména na workshopech, které se leckdy dotýkaly témat náročných na sdílení (např. mimotělové zážitky – Out of Body Experiences a zážitky blízké smrti – Near Death Experiences).
- Během dvou dnů se na konferenci představilo přes 30 mluvčích. Přednášky, diskuse a workshopy pokryly širokou škálu témat, které spojovala transpersonální dimenze – týkaly se psychologie, obnoveného výzkumu psychedelik v České republice, renesance spirituality a jejího návratu do hlavního proudu vědy a holistických přístupů ve filozofii, ekonomii i medicíně.
- A co bylo pro nás novou zkušeností – na konferenci jsme se mohli seznámit s odborníky na šamanské tradice a léčbu. Transpersonální přístup se totiž vyznačuje i snahou nacházet způsoby, jak zahrnout moudrost a praxi starých domorodých tradic do moderního života.
Doprovodný program obohatila známá česká indie rocková kapela Please the Trees s frontmanem Václavem Havelkou. Tečkou za programem konference byly Tance univerzálního míru, další jedinečná zkušenost, kterou jen tak nezažijete…
Stanislav Grof hodnotí své celoživotní dílo
Konferenci dle očekávání zahájil svou přednáškou profesor Stanislav Grof. Jeho příchod byl doprovázený silným potleskem, z něhož každý nepochybně cítil, že se netleská proto, že „se to tak patří“. Potlesk byl nefalšovaný, bylo z něho cítit velkou vděčnost a obdiv publika k rodákovi, který již přes padesát let trpělivě prosazuje na mezinárodní úrovni otevřenější přístup k poznávání vnitřního světa člověka, ale i vnějšího světa kolem nás. Přednáška byla prakticky prohlídkou celoživotního díla profesora Grofa, které je nerozlučně spjato s výzkumem léčebného, transformačního a objevitelského potenciálu mimořádných stavů vědomí.
Jelikož jsme přišli později a nenašli místa na sezení, museli jsme se spokojit se sezením na schůdcích úplně na konci sálu. Toto místo se nakonec ukázalo jako malá výhoda. Když se totiž v úvodu přednášky profesor Grof zeptal publika, kdo má zkušenost se změněným stavem vědomí, naskytl se nám zajímavý pohled – stovky rukou před námi se postupně zvedly nahoru. Tak tomu se říká společnost s bohatými vnitřními zkušenostmi :-). Bylo by zajímavé znát příběhy, které se za těmito zkušenostmi ukrývají, pomysleli jsme si… A některé (možná dokonce ty nejsilnější) z nich jsme skutečně slyšeli, třeba na workshopu o prožitcích blízkých smrti (Near-Death Experiences neboli NDE) facilitovaném psychologem a gestalt terapeutem Mgr. Martinem Krajčou.
Stanislav Grof vs. česká odborná veřejnost – doma není nikdo prorokem
Grof se během přednášky s úsměvem zmínil o své nedávné zkušenosti s českou odbornou špičkou psychiatrie. Před nedávnem zaslal české obci psychiatrů svou publikaci s návrhem zásadního přehodnocení některých základních předpokladů a konceptů moderní psychiatrie. Tato jeho publikace byla uveřejněna v oborovém periodiku, avšak v rubrice „Čtenáři píšou“. Ačkoliv tato historka všechny pobavila, přinesla i velké vystřízlivění ohledně (ne)otevřenosti naší odborné veřejnosti k transpersonálnímu přístupu. Na druhé straně si všichni uvědomili velkou pokorou profesora Grofa, který to celé popsal s nadhledem a humorem.
Tato historka mě přinutila k zamyšlení. Přečetl jsem si, že někdy koncem sedmdesátých let S. Grof společně s jinými významnými psychology, například Abrahamem Maslowem (vzpomínáte si na pyramidu lidských potřeb?), zakládali odvětví transpersonální psychologie. Transpersonální náhled na lidskou psychiku si od té doby osvojilo množství odborníků napříč obory, mezi nimiž dnes vyniká třeba i patrně nejvlivnější americký myslitel současnosti, můj oblíbenec Ken Wilber. A u nás se S. Grofovi dostalo místa mezi čtenáři. Jak jednou někdo moudrý řekl – doma není nikdo prorokem…
Poznáváme tajné dějiny hudby a léčebný potenciál tradičních nástrojů s Vlastimilem Markem
Po Grofově úvodu následoval dlouhý panel zaměřený na psychologii. Jako laici jsme byli docela rychle přemoženi odbornými výklady o podobách psychospirituální krize. Proto jsme se rozhodli uchopit poznávání transpersonálních záležitostí spíš zážitkovou formou. Tak jsme si to namířili na workshop Vlastimila Marka, duchovního učitele, hudebníka a autora knížky Tajné dějiny hudby. Slyšeli jste někdy zvuk australského didžeridu, šamanské dešťové hole nebo tibetské misky? My jsme je uslyšeli poprvé právě na workshopu V. Marka s názvem „Nástroje vnitřní transformace“.
Jelikož se tématem vylaďování a ostření smyslů zabýváme, harmonizující tóny těchto (pro nás) neobvyklých nástrojů nám otevřely zcela nový rozměr vnímání zvuku. Při poslouchání přirozených zvuků těchto přírodních nástrojů se naše pravá i levá mozková hemisféra intuitivně propojují, což vede k velkému uvolnění a relaxaci. Můžeme chvíli jenom být. Jak asi zní šumění tisíců hořčičných semínek v organické kvalitě, které se postupně spirálovitě propadají přes chodbičky z bambusových tyčinek uvnitř dvoumetrového dutého sloupu? To je šamanská dešťová hůl. Otočíte ji a pak stačí soustředěně naslouchat zvuku deštného sloupu. Zavřete na chvíli oči. A zkuste si to šumění přestavit.
„Bílý šum. Nejléčivější zvuk na světě. Obsahuje téměř nekonečné vrstvy frekvencí, které žádný jiný lidský nástroj nemá, a vrací nás k tomu, jak jsme byli stvořeni k naslouchání přírodních zvuků. My jsme vyrostli na šumění listí nebo zurčení potoka,“ vysvětluje během workshopu V. Marek.
Zlatým hřebem workshopu ale nakonec nebyla ani šamanská hůl a ani naprosto kouzelný bubnový nástroj sundrum, na nějž jsme si dokonce mohli zahrát. Stal se jím pro nás ten nejpřirozenější nástroj – lidský hlas. Konkrétně to byl uvolňující bručící hlas v prazvláštní oktávě, který ze sebe na konci workshopu vyloudil samotný V. Marek. Workshop nás přiměl k zamyšlení nad možností, že k dosažení vnitřního klidu a míru může prostě stačit poslouchat ten správný zvuk.
Není ale zvláštní mluvit v ekonomii (a vědě vůbec) o duchu?
Není. Zvlášť když nás ten zanedbaný a potlačený duch ekonomiky začíná strašit. O tom, kde hledat v ekonomice a ekonomii spirit, přednášel druhý den konference ekonom Tomáš Sedláček, kterého není třeba nějak zvlášť představovat. Na jeho vystoupení jsme se moc těšili, jelikož náš web je postaven právě na myšlence rozvíjení spirituální ekonomiky, která představuje bohatší a udržitelnější model ekonomiky. Přednáška Tomáše Sedláčka byla součástí panelu Spiritualita, věda a nové horizonty poznání, který byl plný inspirujících vystoupení.
O tom, že již dnes dochází k propojení vědy a spirituality, nejvíc mluvila česká kulturoložka a právnička, Kamila Němečková. Její zajímavý životní příběh jsem měl možnost slyšet v divadle Kampa, kde měla před několika měsíci přednášku. Pak jsem si na Google našel její dizertační práci „Nenáboženská spiritualita v postmoderní době. Spiritualita a nové paradigma“, která mi dodala motivaci. Zjistil jsem, že můj nekonvenční způsob myšlení není idealistický (jak mi někdy lidi říkají), ale jenom „postmoderní“. A to už zní mnohem lépe :-).
Vladimír Lobotka: potřebujeme nový příběh!
Takto zakončil jedno z nejoriginálnějších vystoupení na konferenci Vladimír Lobotka, zakladatel Institutu Gaia a člen iniciativy The University for the Future.
Super, konečně to někdo řekl i u nás! Vlado Lobotka je neúnavným vizionářem, který se zabývá hledáním nového příběhu pro naše vzdělávání. Dle Vlada bychom měli postupně krůček za krůčkem „hackovat“ náš systém vzdělávání tak, aby začal konečně vypouštět do světa víc kreativních světoobčanů s globálním myšlením a úctou k přírodě. Probuzení globálního myšlení a všudypřítomného pocitu provázaností s přírodou je jednou z největších aktuálních výzev naší společnosti. A právě systém vzdělávání by měl být prostředím, v němž tyto myšlenky najdu oporu, nikoli překážky. Abychom se k tomuto novému příběhu alespoň přiblížili, čeká nás jedna z nejtěžších cest. Nicméně někdo se do toho konečně musel pustit i u nás a jsme rádi, že „to vyšlo“ právě na Vlada.
S Vladem jsme navázali spolupráci a víme, že je bojovníkem, který má ten správný drive na to, aby svá slova přetavil do akcí. Více o Vladových myšlenkách a projektech se dozvíte na našem blogu.
Měl jsem sen. Sen o nové kultuře.
Zatímco jsme po posledních přednáškách debatovali se známými na chodbě, organizátoři postupně začali upravovat hlavní sál pro slavnostní závěr konference – tance univerzálního míru s Ludmilou Chrášťanskou. Poté co jsem si přečetl, že následuje tento poslední bod programu, se mé nadšení nijak nevystupňovalo. Nebo přesněji řečeno, byl jsem spíš nakloněn k odchodu. Stejně jsme byli po dvou intenzivních dnech dost unaveni. Opět nás ale zdržela zvědavost, a tak jsme se rozhodli jít se do hlavního sálu alespoň podívat. Všichni jsme se měli shromáždit ve vyklizeném prostoru středu sálu. Moc se mi do toho nechtělo. Ale pořád si říkám, že jsem otevřen novým věcem, takže kdybych nešel, šel bych vlastně proti sobě a kromě toho šli všichni kolem mě (což mě také docela udivilo).
Takže jsem se nakonec rozhodl, že se přidám a „tanečky“ si vyzkouším. Pak jsme utvořili dva kruhy – jeden vnitřní a jeden vnější, do kterého jsem se přidal. Uvnitř obou kruhů byli organizátoři tanců. Dle jejich pokynů jsme měli zpívat a dělat jednoduché kroky v rytmu tří krátkých písní. Jednotlivé písně byly vlastně zhudebněné úryvky z tradičních modliteb tří světových náboženství – křesťanství, judaismu a islámu. Nejdřív jsme se naučili krátký verš v původním jazyce. Pak jsme k tomu přidali jednoduché kroky. Začínali jsme krásnou tradiční křesťanskou písní v aramejštině. To jsem ale ještě nebyl úplně ztotožněn s tím, co právě dělám. Pak následovala izraelská modlitba Shema israel adona ieloheinu, kterou prý Židé tradičně vítají novorozené chlapečky. A to mě už docela zasáhlo. Denně totiž ve své práci jednám s izraelskými klienty. Pořád řeším jejich byznysy. A najednou tohle – zcela nový a jiný vhled do jejich kultury.
Nejvíc mě ale chytily za srdce momenty posledního tance na motivy islámu. Jak jsme totiž kroužili, přidali se k nám i dvě malé holčičky a vesele pobíhaly kolem nás. Očividně se jim to celé líbilo. Měl jsem pocit jakéhosi základního porozumění, které se v kruhu vytvořilo.
Jednou na hodině rétoriky na vysoké škole jsme probírali slavný proslov „I had a dream“, který v šedesátých letech přednesl bojovník za lidská práva a nositel Nobelovy ceny míru, Martin Luther King, Jr., před čtvrt milionem demonstrantů ve Washingtonu. Na tuto magickou řeč jsem si vzpomněl, když se mi ráno po ČTK promítal v hlavě taneční závěr konference. Na chvíli jsem se zamyslel nad tím, jaké by to asi bylo, kdybychom ve světě vyměnili náboženskou netoleranci za zvědavost. Kdybychom se naučili vážit si odlišností jednotlivých kultur a náboženství a pak je společně oslavovat jako naše jedinečná dědictví. Vzpomněl jsem si na včerejší tanec. Již dnes existuje kultura, která to takhle dělá… říká se jí Integrální kultura. O této nově vznikající globální kultuře jsme již na našem webu psali.
Stejně jako jednou snil Martin Luther King, Jr., o tom, že si v Americe za jeden stůl s porozuměním budou moci sednout černí a bílí, se možná i sen o této nové sjednocující kultuře jednou promění na skutečnost. Koneckonců i Bono z U2 dávno zpíval „Jesus, Jew, Mohammed it´s true. All sons of Abraham.“ Tance univerzálního míru byly jedinečnou zkušeností a neumím si představit lepší závěr konference, který by ještě více zdůraznil potřebu tolerance a úcty k lidské různorodosti. Protože přesně to je jedním z nejdůležitějších přínosů skutečné vnitřní transformace.
Avantgarda
Musím přiznat, že mě celá myšlenka České transpersonální konference přitahuje. Proč obdivuju všechny ty výzkumníky, akademiky, kouče, šamany, doktory, hudebníky, duchovní učitele a tanečníky tanců univerzálního míru, kteří se účastnili České transpersonální konference 2016? Náš projekt Spiritual Planet má podobnou vizi. Jsme všichni pionýři. Aktivisti. Jsme ti, kteří šíří ve městech nové myšlenky o vědomí. Jsme průzkumníci nových území, kde se věda a spiritualita propojují v jedno. Riskujeme. Jdeme v sebepoznávání tak daleko, jak se ostatní neodvažují. Jsme jiní. Jsme jako avantgarda – předvoj, který ctí původní tradice a současně hledá cestu k novému životnímu stylu. Naším úkolem je hnout své okolí k novému myšlení a uvědomění.
Podobné články
/Přečteno 1 161