Terapie tmou: díky tmě můžeš najít vnitřní světlo

Publikováno uživatelem

Tma je jednou z nejstarších forem napojení se na sebe sama. Tato forma terapie vychází z původní tradice yangtik, kterou praktikovali mniši v Tibetu. V tmavých jeskyních trávili několik týdnů nebo měsíců. Pobyt v naprosté tmě pro ně představoval cestu k utišení mysli a osvícení.

Dnes se mnoho lidí vrací zpátky ke tmě a znovuobjevují její léčivou sílu. Již po několikadenním pobytu pociťují fyzickou, mentální nebo emocionální úlevu. Tato zkušenost jim otevírá zcela nový aspekt vnitřní reality. Vše řídí vnitřní hlas a intuice – v dnešní době téměř umlčení průvodci. I proto je terapie tmou pro mnoho lidí nezapomenutelným zážitkem.

O pobytu ve tmě jsme si popovídali s Marií a Vaškem – manželi, kteří sami zažili několik pobytů ve tmě (individuálně i v páru) a rozhodli se tento zážitek zprostředkovat ve svém centru u Poděbrad i jiným lidem.

Tma představuje JIN, ženskou energii, která z pohledu cykličnosti země vstupuje do popředí po dlouhé fázi JANG. Kult Matky země je nyní opravdu na vzestupu a ženská část nás všech se začíná probouzet na mnoha úrovních.

tpy8bl8io-i-david-cohen

Terapie tmou

Marie, jak působí na člověka několikadenní pobyt ve tmě?

Několikadenní pobyt ve tmě postupně mění smyslové vnímání člověka. V běžném smyslovém „provozu“ přijímáme zrakem až 70 % informací a vjemů, které zaměstnávají naši mysl. To nás spolehlivě okrádá o tok našich vlastních myšlenek. Tma nám najednou vytvoří velký časový prostor pro vhled do vlastního nitra. Tok informací začne proudit opačným směrem – zevnitř.

Ve tmě kolem sebe nemáme žádné podněty, které by zaměstnávaly naši pozornost, a proto je mnohem jednodušší naslouchat vnitřnímu hlasu. Tady začíná terapeutický rozměr pobytu ve tmě.

2013_08_06-13_38_40-6689V tmě se rozvíjí intuice a intuitivní rozhodování. Po pobytu ve tmě jsou lidi mnohem víc „zvnitřnění“ a umí se naladit na potřeby vlastního těla. Mnohým lidem se ve tmě upraví spánkový cyklus. Spí tolik, kolik potřebují a kdy to potřebují. To samé se týká jídla. Jedí tolik, o kolik si jejich tělo řekne – nevidí, kolik toho mají na talíři. Člověk se zkrátka rozhoduje dle toho, co chce a co cítí, nikoliv dle toho, co by měl dělat.

Ve tmě se navíc potkáme se svým pravým já. Napovrch vyplave způsob myšlení, který je nám vevnitř vlastní.

Jak se to projevuje?

Tma v člověku může otevřít různá traumata nebo nezpracované bolesti, které sám před sebou možná i celá léta schovává.

Ti, co hledají ve všem chybu, ve tmě obvykle přemýšlí nad tím, že mají měkkou/tvrdou matraci, že jim nechutná voda nebo jídlo a jiné podobné „problémy“… Ve skutečnosti hledají důvod pro únik z nové situace. Mysl však produkuje vymyšlené problémy, jen aby se nemusela zaobírat těmi skutečnými, které člověka trápí v hloubce duše. Mysl často hledá něco, o co by se mohla opřít a zamířit na to svou (negativní) energii. Pokud si člověk dokáže vytvořit odstup od své mysli, může se toho o sobě hodně naučit.

Jaké zdravotní účinky má terapie tmou?

Ve tmě se vyplavuje větší množství melatoninu, což působí na zdraví člověka pozitivně. Na lidech je to znát – po týdnu terapie tmou jsou odpočatí a vyrovnanější. Jejich spánek je mnohem kvalitnější. Pokud ze sebe navíc ve tmě shodí tíživé emoce, je to vidět i na mimice tváře. Jejich tváře jsou rozjasněné a uvolněné.

Jakou specifickou výhodu terapie tmou byste vyzvedli?

Výhodou pobytu ve tmě je to, že člověk dělá všechno vědomě. Když jí, tak jenom jí a věnuje se tomu naplno. Nejsou tam žádné podněty, které by odváděly jeho pozornost. Nedívá se do telefonu, ani na televizi. Když cvičí, tak se plně soustředí na pohyb. Nepoutá ho hudba nebo cvičící kolem. Když se sprchuje, věnuje svému tělu plnou pozornost. Člověk má ve tmě možnost zažít život v čisté přítomnosti a plném vědomí.

Co lidem přináší pobyt ve tmě z dlouhodobého hlediska?

Říká se, že tma vstupuje do života člověka natřikrát. Poprvé, když prožívá několik dnů ve tmě. Podruhé, když ukončí několikadenní pobyt ve tmě a potká se se svými milovanými – se svým partnerem či dětmi. To je chvíle, kdy má možnost vnímat jemné změny ve svém vnitřním naladění, ve svých reakcích. Potřetí se „tma ozývá“ až po jistém čase – po měsíci nebo po dvou. Najednou si člověk uvědomí, že některé věci dělá jinak nebo je vlastně nedělá. Všimne si, že změnil některé návyky nebo si našel nové záliby. Důvodem je právě intenzivnější napojení se na vlastní intuici v průběhu pobytu ve tmě. Toto napojení probíhá často na nevědomé úrovni a může jistý čas trvat, než si ho zvědomíme pomocí vnějších změn.

Naše intuice je o to hlasitější, o co tišší je naše mysl.

„12 let jsem se věnoval vzpírání. Po terapii tmou jsem ještě dva měsíce chodil do posilovny, ale začal jsem si uvědomovat, že to dělám spíš z nostalgie. Tma mi poskytla prostor pro to, abych nad tím začal přemýšlet. Postupně jsem nabral sílu a odstřihnul se od starých zvyků, které mě již tolik nenaplňovaly. Těch věcí bylo víc – přestal jsem pít kafe, změnil jsem stravování a podobně. A taky jsem si časem našel nové záliby – začal jsem se mnohem víc věnovat józe, která mě teď velmi baví.“ (Vašek)  

atlzvy7pnvy-timothy-eberly

Doporučujete stanovit si před vstupem do tmy nějaký záměr?

Je fajn stanovit si záměr, ale pokud na něm lpíme, může to být na škodu. Když už člověk vstupuje do tmy, je potřebné nechat svůj záměr plynout a netlačit na pilu. Otevřít se všem emocím a nechat jim volný průběh. Možná vyvstane potřeba řešit něco zcela jiného, a pokud bychom lpěli na svém záměru, uzavřeme se tomu, co se ozývá v hloubce duše. To je ve skutečnosti téma, které je nejdůležitější, i když se zrovna od našeho záměru liší. Pokud se tomu plně otevřeme, je vysoce pravděpodobné, že se na to podíváme naposledy. Ze tmy pak vycházíme se zcela jiným náhledem na skutečnost.

Čím méně očekávání, tím větší požitek z terapie tmou.

Stává se, že lidi v průběhu pobytu ve tmě upadnou do deprese?

Depresí bych to nenazvala. Jde spíš o krizi. Někteří lidi jsou smutní nebo plačliví a nevědí celkem proč. Je to strach z toho, co vyplave napovrch, z toho, co je důvodem těchto emocí. Mysl se tomu ráda brání, a tak vzniká vnitřní tlak. Emoce jsou ale rychlejší a začnou proudit. Dle našich zkušeností takovou krizí prochází přibližně 40 % lidí.

Všechny potlačené emoce ve tmě několikanásobně vyrostou. Najednou vyplave napovrch to, co si v sobě doopravdy nosíme. Ty pocity, které se derou ven, však v sobě většinou dusíme.

Postačí, když těm emocím necháme volný průběh a nebudeme se jim bránit?

Ne zcela. To, co prožíváme ve tmě, je jedna věc. I když svým emocím necháme volný průběh, nezaručuje to účinnost terapie. Mnohem podstatnější je to, jak umíme včlenit svou zkušenost z terapie tmou do svého běžného života. Až když se přestaneme z něčeho vinit, akceptujeme své nedokonalosti, odpoutáme se od hněvu vůči někomu jinému a podobně, můžeme pocítit tu lehkost, kterou se nám tma snaží zprostředkovat.

Pro koho může být terapie tmou velice náročná nebo nevhodná?

Terapie tmou je velkou výzvou pro lidi se závislostmi, protože téma jakýchkoliv závislostí se ve tmě znásobuje. Z našich zkušeností se potvrdilo, že lidi, kteří jdou do tmy bez záměru skoncovat s kouřením, mají potíže v té tmě vydržet. Pokud však lidi přichází na terapii tmou se záměrem zbavit se kouření, tma se stává jejich spojencem.

Nedoporučujeme lidem spojit terapii tmou s půstem. Jak terapie tmou, tak půst, je proces. Spojit je v jedno může být velice náročným prožitkem.

Také není vhodná pro klaustrofobiky, astmatiky a kardiaky.

upr

Může si člověk ve tmě s někým o svých prožitcích popovídat, nebo je tma spojená i s tichem?

Každý den lidem nabízíme vzájemný rozhovor o tom, jak se cítí a jak pobyt ve tmě prožívají. Mysl se totiž dokáže ve tmě hodně zamotat. Každý se může svěřit do té míry, do jaké mu to je příjemné. Víckrát se nám stalo, že lidi celý den něco trápilo nebo štvalo, a nakonec, když se o to s námi podělili, uvědomili si, jaká je to malichernost. Pokud člověk nesdílí to, co se mu honí hlavou, může si někdy mnohem víc ublížit než pomoct. Pobyt ve tmě není soutěž o to, kdo vydrží být víc v pohodě… Je zcela na místě podělit se vlastními prožitky bez ohledu na jejich charakter.

Někteří lidi si dělají poznámky nebo si kreslí naslepo. Jsou to pro ně cenné zdroje informací i po ukončení pobytu ve tmě.

Absolvovali jste i párovou terapii tmou. Jaká je vaše zkušenost? Čím se liší individuální terapie tmou od párové terapie tmou?  

Když je člověk ve tmě sám, zažívá jen sám sebe. V jeho nitru probíhá hodně věcí, a proto je fajn mít k dispozici konzultanta.

Když jsme byli ve dvojici, konzultanta jsme nepotřebovali. Byli jsme oporou jeden pro druhého. Díky tmě jsme byli o něco víc propojeni. Dokonce jsme měli společné vize. I když je v místnosti několik dní tma, člověk před tím druhým nic neschová. Partneři okamžitě vycítí, že uvnitř toho druhého se něco děje.

Ve tmě se partneři poznají mnohem líp než kdykoliv předtím. Vzájemně si nahlíží přímo do svých duší. Pokud si před sebou na něco hrají, ve tmě se to rozhodně ukáže.

Co doporučujete po ukončení pobytu ve tmě pro hladký přechod do denní rutiny běžného života?

Pobyty pořádáme od pátku do pátku právě proto, aby měl člověk ještě celý víkend pro sebe a nemusel okamžitě vhupnout do pracovního tempa. Člověk potřebuje čas pro integraci vnitřního ticha a zesílené intuice do běžného života. Ideální je taky dopřát si procházku přírodou.

Děkujeme Marii a Vaškovi za rozhovor.

svetielko

/
Přečteno 935 x

Komentáře 2

  1. Krásný článek, já sama jsem pobyt ve tmě absolvovala a mohu ho vřele doporučit. Tento článek mě namotivoval, si pobyt ještě zopakovat. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *