Udělej z vděčnosti svou denní praxi: objev kouzlo denních otázek od D. Steindl-Rasta

Publikováno uživatelem

Denní praktikování vděčnosti (angl. Grateful living) je jednou ze základních praxí všímavosti (mindfulness), jež nachází oporu jak v moderní vědě, tak i duchovních tradicích Východu. V předchozím článku Pravidelná praxe vděčnosti má potenciál léčit a změnit člověku život: 7 způsobů, jak na to jsme popisovali blahodárný vliv vděčnosti na naše zdraví a život, což bylo i vědecky potvrzeno ve výzkumu Dr. Roberta Emmonse. Vděčnost je navíc skvělým prostředkem k dosažení „denního flow“, tedy stavu, kdy dokážeme žít každý den více v přítomnosti a radosti. O tom více v článku 5 rituálů, které ti umožní prožít každý den naplno a dostanou tvou motivaci na vrchol.

D. Steindl-Rast a projekt Gratefulness.org

David Steindl-Rast má dnes přes 90 let. Tento úctyhodný věk mu nebrání dělat to, co dělal doposud – putovat po světě, přednášet, psát, tvořit. Zanedlouho bude David Steindl-Rast přednášet i u nás – na pražské Mezinárodní transpersonální konferenci.

B-David-cinco-small1-300x300

David Steindl-Rast

David Steindl-Rast je spoluzakladatelem a tváří projektu Gratefulness.org (viz níže), což je síť interaktivních online platforem na rozvíjení každodenní praxi vděčnosti. Tyto interaktivní weby s online komunitami (kromě anglické verze jsou k dispozici i španělská, německá a čínská verze) denně přivítají tisíce lidí z více než 240 zemí a oblastí.

David Steindl-Rast vystudoval umění, antropologii a psychologii na vídeňských univerzitách. Poté, co s rodinou emigroval do Spojených států, vstoupil do benediktinského kláštera Mount Saviour v New Yorku. S povolením Vatikánu se účastnil buddhisticko-křesťanského dialogu, v rámci něhož se učil od mnohých učitelů zenové tradice. V roce 1975 mu byla udělena Cena Martina Bubera za zásluhy o budování mostů mezi náboženskými tradicemi.

Prostřednictvím svých přednášek, workshopů a psaní přináší bratr David duchovní hloubku do života tisíců lidí z celého světa.

Vděčnost jako životní styl – proč a jak?

Denní praxí vděčnosti usilovně posilujeme výjimečnou schopnost – schopnost vnímat každý okamžik jako jedinečný. Schopnost znova a znova spatřit zázraky v jednoduchých situacích, v maličkostech, tedy tam, kde je ostatní obvykle přehlížejí.

listNa stránkách Gratefulness.org se dozvíš, že denní praxe vděčnosti:

  • vytváří zážitek jednoty a propojení se světem a všemi bytostmi,
  • prohlubuje respekt, úctu a lásku k Životu,
  • kultivuje pocit dostatku a bohatství,
  • probouzí štědrost a laskavost,
  • je prostředkem k holistickému léčení těla, mysli a ducha,
  • pomáhá lépe zvládat těžké životní situace

a přináší mnoho dalších benefitů…

Praxe denních otázek

Je pro Tebe idea vděčnosti jako životního stylu něčím úplně novým? Pak ti doporučuju co nejdřív skočit do vody a prostě začít plavat. Skvělým tréninkovým bazénem může být Prostor pro praxi vděčnosti na stránkách projektu Gratefulness.org. Velice užitečným a silným nástrojem, který tady najdeš, je Praxe denních otázek.

Stačí jenom jedna otázka a odpověď každý den. Na chvíli se zastav. Dovol každé otázce dotknout se tvé vnitřní moudrosti. Pak najdi svou vlastní odpověď. Postupně si začneš víc uvědomovat, že život není samozřejmost, ale dar. Že každý den je darem hodným alespoň malé oslavy.

osl11

Níže jsem vybral několik zajímavých příkladů denních otázek za červen, které najdeš v Prostoru pro praxi vděčnosti na stránkách  Gratefulness.org. Pod každou denní otázkou je navíc prostor pro reflexi členů komunity. Z „mapy vděčnosti“ můžeš vyčíst, odkud jsou lidé, kteří vyjádřili svůj vděčný postoj k životu v diskusi.

  1. červen: Co musím dnes změnit, abych mohl cítit vděčnost?

Jeden z členů napsal toto: „Právě čekám na transplantaci ledvin a podstupuju dialýzu třikrát týdně. Jednoduchý obrat v myšlení – soustředím se na to, co MÁM, nikoli na to, co nemám.“

  1. červen: Jaké jsou mé přednosti? Jak je můžu využít ve prospěch ostatních?

Jeden z členů napsal toto: „Mám tu čest být dcerou imigrantů. Dostalo se mi jak vzdělání, které si oni nemohli dovolit, tak i něco z jejich moudrosti. Jak jsem dospívala, čerpala jsem inspiraci ze dvou odlišných kultur a dnes sdílím své dary s ostatními.“

  1. červen: Čeho mám dostatek? Jak poznám, kdy mi stačí?

Jeden z členů napsal toto: „Mám střechu nad hlavou, jídlo, vodu, šaty. Mám ve svém životě lásku. Mé zdraví je dobré a pořád se zlepšuje. Ve svém životě jsem našel smysl a poslání. A teď… jak tyto věci přinést i pro ostatní lidi? To je to, co bychom měli dělat…“

Vděčnost je nejlepší přístup k životu

Poté, co jsme se vrátili z 8měsíční cesty Jihovýchodní Asií, nám přišli mnohé „problémy“ našich kamarádů a kolegů naprosto nepochopitelné.

Můj kolega si dokáže každé ráno zpestřit tím, že nadává na neschopné řidiče a zácpy cestou autem do práce. Já uvažuju, že by se měl jít podívat do Vietnamu a tamější dopravní situaci. Luxus jízdy autem do práce si tam může v jeho věku dovolit jen málokdo. Ale jak ho tak sleduju, bojím se, že by tamější dopravní situaci asi emočně nepřežil… Další naše kamarádka nám zase minule vyprávěla, jak ráda by odjela žít mimo Prahu. Na venkově by se prý mohla konečně napít pořádné výživné vody z pramene. Ne té městské, ta je prý o ničem. Julka se na ni chvíli dívala v němém úžasu. A pak jí řekla, že ve většině zemí JV Asii by lidé považovali za zázrak, že jim doma stačí otočit kohoutkem a začne téct pitná voda. A to, že my doma pitnou vodou i splachujeme, by nejspíš brali jako katastrofické plýtvání.

Tím nechci říct, že každý musí odjet na opačný konec světa, aby dokázal ocenit to, co mu každodenní život nabízí. My dva jsme praktikovali vděčnost ještě před odjezdem a praktikujeme ji stejně i po návratu domů. Cestování a dobrovolnictví nás jenom více utvrdilo v tom, že vděčnost je ten nejlepší možný přístup k životu.

kytky22

/
Přečteno 450 x

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *